Článek
V Lize mistryň jste ještě ve čtyřech duelech nezaváhaly. Jak jste ráda za tenhle úvod v novém angažmá?
Vstup do sezony nemohl být lepší. Je vidět, že tým funguje. Všechno zapadá jako puzzle. Jsme spokojené, ale máme na čem pracovat.
Ikast přitom Ligu mistryň ani neměl hrát, protože v dánské soutěži skončil až třetí.
To je pravda. Hlavní důvod naší účasti je ten, že jsou vyřazeny ruské týmy. Na jejich úkor EHF vzala třetí tým z Dánska a Maďarska. Někdo to možná může vnímat neférově, ale Ikast v minulých sezonách potvrzoval kvalitu. A jsem ráda, že ji potvrzujeme i teď.
Po podpisu v Ikastu jste dostávala otázky, jestli odchod z Kristiansandu není krok zpět. Ukazujete teď všem, že se mýlili?
Já jsem se v posledních letech obrnila od názorů ostatních lidí a nemůže se mě už jen tak něco dotknout. Rozhodla jsem se s čistým vědomím a svědomím. Posouvá mě to jako osobnost i jako házenkářku. Vlastně je mi jedno, co si kdo myslí.
To je v českém prostředí, kde si spousta lidí hraje na experty na všechno, docela užitečná vlastnost.
To jo, Češi všechno ví nejlépe. Obvykle ještě líp než dotyčný člověk. (usmívá se)
Jak se tedy zatím v Dánsku cítíte?
První týdny v nové zemi, novém prostředí a kolektivu pro mě samozřejmě byly těžší. Chvilku trvalo, než si všechno sedlo. Ze zkušenosti ale vím, že stačí, aby začala sezona. Najednou do sebe všechno zapadlo. Jsem šťastná, že jsem se rozhodla pro tenhle krok a jsem vděčná za lidi kolem sebe. Házená mě tady baví. Chci z ní mít radost a vlastně ji mít víc jako koníček než jako práci.
Liší se nějak Norsko a Dánsko po životní stránce?
Je to hodně podobné. Priorita pro mě byla zůstat ve Skandinávii a jsem ráda, že jsem se nemýlila. Tahle kultura je mi blízko, sedí mi.
S Kristiandansem jste se utkala hned v prvním duelu Ligy mistryň. Jaké bylo porazit známé tváře včetně Jany Knedlíkové?
Na jednu stranu mě potěšilo, že jsme Kristiansand dostaly do skupiny, ale neměla jsem radost z toho, že se potkáme hned v prvním kole. Nicméně bylo fajn zase vidět Knedlíka. Jsem moc ráda, že se nám oběma daří. Vidět dvě Češky v horních patrech tabulky střelkyň Ligy mistrů, to je něco.
Chybí vám v týmu česká parťačka? Na soupisce jsou jinak samé Seveřanky.
Samozřejmě Jana mi na začátku angažmá v Kristiansandu hodně pomohla. Vytvořila mi českou atmosféru. Teď jsem přišla do nového prostředí, takže mi trochu chybí. Na druhou stranu nejsem typ člověka, který smutní kvůli tomu, že něco nemá. Naopak se koukám na to, co mám, a jsem za to vděčná.
Jezdí vás na zápasy stále podporovat přítel, s nímž vychováváte jeho dvanáctiletou dceru?
Jo, stal se z něj neuvěřitelný cestovatel. Oblétá celou Evropu. Děláme všechno pro to, abychom se viděli co nejvíce, i když to není snadné. On mě dobře zná a ví, že tohle potřebuju. Ale já vím, že rodinu mám stále při sobě, i když je zrovna tisíc kilometrů ode mě.
Teď se do Česka vrátíte alespoň krátce, s reprezentací totiž odstartujete kvalifikaci na mistrovství Evropy 2024.
Budu mít doma aspoň den volna, to je fajn. A pak hurá do Zlína. Ve středu doma s Finskem to bude velká neznámá. Ale věřím, že zápas zvládneme. Poté v Portugalsku už to bude určitě těžší, soupeř má větší kvalitu. Bude to ostřejší prověrka, ale chceme vyhrát.
Jak zvládáte roli lídra, která je v národním týmu ještě větší než v klubu?
Moc si to nepřipouštím. Každý v týmu má svoji roli, která je nenahraditelná. Házená není o jednom člověku. Sice máme dost mladý tým, ale trenér Bent Dahl dává naši hře kulturu a směr. Všechny víme, co máme dělat. Jsme na dobré cestě.
