Koukala jsem jak puk, říká Sluková o konci parťačky. Kariéru pokračuje po boku mláďátka

Vidina startu na Olympijských hrách 2024 v Paříží se ještě nerozplynula, s rozpadem jednoho z nejlepších českých párů se však rapidně vzdálila. Sluková tak začala hledat nové výzvy a směr své kariéry.

Jak jste rozhodnutí, že Helena Havelková končí, prožívala?

Zaskočila mě. Koukala jsem na ni jak puk. (úsměv) Svým způsobem to bylo zklamání, člověk něco podobného nečekal. Snažila jsem se pochopit její situaci. Měli jsme rozjetý nějaký projekt, který byl ze dne na den u konce. I přes všechny nepříjemné následky rozhodnutí plně respektuji. Jestli důvody pro mě byly pochopitelné, nebo ne, je už druhotné.

Jak daný moment vypadal?

Psala mi jedno ráno, jestli se nepotkáme na kafe.

Už jste vše dokázala vstřebat?

Je to sport, není potřeba z toho dělat něco většího, než o co doopravdy jde. Samozřejmě, člověk je zklamaný, protože měl nějaké věci naplánované. Radost jsem neměla, ale snažila jsem se co nejrychleji zorientovat a koukat, co mohu ještě z této sezony vytěžit. S Helčou se od té doby necháváme žít, jsme v pohodě. Odešla zpět do šestek, čeká ji teď mistrovství Evropy. Rozešly jsme se elegantně, žádná senzace.

Co jste tedy usoudila, že pro vás bude aktuálně nejlepší?

Zjistila jsem jak všechny své možnosti, tak jakým směrem se chci ubírat, aby mě vše naplňovalo. Mám před sebou možná pár let a chci je zúročit produktivně. Rozhodla jsem se, že mi dává smysl vytáhnout si k sobě nějaké mláďátko a pomoci mu v přechodu přechod z juniorské kategorie do velkého volejbalu. Pomoci zkušenostmi, nahranými body a leadershipem. V tom jsem se našla a od toho se odvíjely další kroky. Daly jsme se dohromady s 21letou Karin Žolnerčíkovou z Ostravy. Po spontánním odehrání jednoho turnaje v Polsku jsme si řekly, že to spolu zkusíme.

Jaký vás čeká program?

Máme za sebou dva turnaje v Polsku a jeden v Rakousku, příští týden nás čeká Futures v Brně a pak pravděpodobně mistrovství republiky. Karin ještě studuje na univerzitě v USA, takže vyjednáváme, aby ji na podzim pustili se mnou na nějaký Challenger.

Musí být strašně složité skloubit spolupráci.

Do konce léta zůstává tady, pak se vrátí do Ameriky. Řešíme tréninkový kemp, že bych za ní před podzimními turnaji vycestovala. Našly jsme variantu, která Karin umožňuje pokračovat ve studiu, což je také prioritou. Nebylo nutné, aby všechno přerušila, seděla tady v Čechách a řešily jsme další velkolepý projekt. Uvidíme, jak se nám bude dařit. Počkáme na kalendář v dalším roce, bývají třeba tři až čtyři měsíce prostojů, kdy se nic nehraje, v tu chvíli je škoda, aby nestudovala.

Ve všech třech turnajích jste došly do finále, takže dojmy jsou zatím dobré?

Pro mě jde o milou změnu v tom, že Karin je opravdu velké mládě, ale hrozně šikovné. Je vidět, že se chce učit. Sny, které jsem si já už splnila, má ona před sebou. Je to nový impuls, baví mě to. Vidím, jak je hladová, což mi vlilo novou krev do žil. Ano, hraje se nám spolu hezky, můžeme předvádět více dynamický a kombinační volejbal. Zároveň s velkou pokorou vím, že turnaje byly sice dobře obsazené, ale nejednalo se o nejvyšší úrovně. Tři finále něco znamenají, těžko však říct, jak se nám bude dařit mezi profíky.

Jak reagovala, když jste jí spolupráci nabídla?

Byla asi trochu zaskočená, snad mile. Minimálně vypadala, že ji to těší.

Přeci jen nějaký konkrétní cíl už jste si vytyčily?

Vždy mám nějaký cíl. Zatím je však spolupráce v počátcích, teprve se formuje. Bylo by nefér vůči všem si dávat velkolepé mety, když zatím ani nevím, na jaké úrovni jsme schopné nastupovat. Převažuje pocit, že chci hrát s někým, s kým mě bude volejbal bavit. Výsledkové cíle přijdou, až o sobě budeme vědět něco víc.

Nejde pro vás o velký krok zpět z těch největších světových turnajů?

Asi ne, beru to jako součást kariéry. Vždy je nějaké období, kdy je potřeba dělat jiné věci. Na vrcholu jsem hrála posledních 15 let a nastala správná chvíle hledat něco jiného než jen svůj vlastní prospěch. Chtěla bych teď pomoci českého beach volejbalu a některým hráčkám. Jestli to znamená objíždět turnaje nižší kategorií? Tak ano, jsem s tím v pohodě.

Možnost dostat se ne OH 2024 v Paříží po konci Heleny Havelkové padla?

Systém umožňuje se kvalifikovat buď přes žebříček, nebo kontinentální pohár. V tuto chvíli to pro mě ale není prvoplánový cíl. Přes žebříček je to téměř nemožné a zbývá kontinentální pohár. Záleží, jestli se Bára (Barbora Hermannová) s Máří (Marie-Sára Štochlová) kvalifikují právě přes žebříček. Pokud ne, musel by se kontinentální pohár vyhrát, abychom dostali ještě jedno místo. Pokud by se jim to přes žebříček nepovedlo, a vybojovalo se na kontinentálním poháru, připadlo by holkám. Je to správě, jsou v tuto chvíli nejdéle zabudovaným párem s dobrým postavením. Ano, hypotetická možnost je, ale jak říkám, na to se teď nesoustředím.

Byl ve hře i konec kariéry?

Přemýšlela jsem o všech možných variantách, ale poměrně rychle jsem se rozhodla, že ještě končit nechci. Pak se řešilo jen aktivní pokračování. Samozřejmě se dívám za horizont a troufám si říct, že mám větší část kariéry za sebou. Mám osobní cíle, ráda bych časem ještě jedno miminko. K tomu je rozjetých ještě pár projektů, které se prvoplánově netýkají přímo plážového volejbalu.

Jak velkou roli hrála při rozhodování vaše rok stará dcera Maya?

Strašně velkou, priority se vám s narozením potomka opravdu změní. Maye bylo jedno, kdy a s kým hraju, potřebuje mě jako mámu.

Prý jste během těhotenství přibrala až 30 kilo.

To je pravda. Ne nadarmo se říká, že člověk devět měsíců přibírá a devět shazuje. U mě tomu opravdu tak bylo, i když mám životní styl velmi aktivní.

Je složité skloubit obě věci dohromady?

Být máma a dělat vrcholový sport jsou podle mě dvě plnohodnotné práce. Nebudu lhát, je to náročné. Ale mám opravdu skvělé zázemí, proto mohu mít ambice ještě hrát a cestovat po světě. Mohu Mayu brát s sebou a nenechávat ji doma. Bez blízkých by nic z toho nebylo možné.