Článek
Šestnáct párů se do Tokia kvalifikuje z olympijského žebříčku, do něhož se započítává dvanáct nejlepších výsledků za poslední dva roky.
Většina elitních dvojic má odehráno ještě více turnajů, jenže Češky kvůli zdravotním trablům Slukové vynechaly vloni několik akcí včetně mistrovství světa, mají na kontě deset turnajů a spoléhaly na dostatek možností bodovat v letošním roce. Jenže ty jim teď kvůli nevyzpytatelnému šíření koronaviru mizí před očima.
„Máme začít sezonu v Mexiku, pak byl v plánu turnaj v Singapuru a dva v Číně. Jenže všechny tři asijské se v posledních dvou týdnech zrušily,“ vypočítává Sluková.
„Původně bylo v plánu, že můžeme letos absolvovat až devět turnajů, na nichž by při kvalitách holek neměl být velký problém uhrát alespoň dva dobré výsledky. Jenže tři teď vypadly, otazník visí nad Moskvou kvůli situaci s ruským dopingem, což samozřejmě mění naše plány, když už teď skoro půlka letošních turnajů odpadne,“ připomíná trenér páru.
Mezinárodní volejbalová federace tak řeší, jak s rozjetou olympijskou kvalifikací naložit, aby byla spravedlivá pro všechny týmy.
Beachvolejbalistky Markéta Nausch Sluková (vlevo) a Barbora Hermannová.
Do mužského turnaje v Kataru příští týden například nemůžou zasáhnout kvůli nařízení tamní vlády italské týmy, ale ani dvojice, které se na Apeninském poloostrově v posledních dvou týdnech připravovaly. Omezení by se nemělo týkat nejlepšího českého páru Ondřej Perušič, David Schweiner, byť má italského kouče.
„Teď se bude řešit, jestli se kvalifikace nezmění, navrhuju, aby se započítávalo jen deset turnajů,“ prosazuje Nausch řešení, které by jeho svěřenkyním zřejmě zajistilo start v Tokiu.
Sluková s Hermannovou se snaží počty příliš nezaobírat a soustředit se na přípravu. „Ale samozřejmě se těm debatám vyhnout nedá. Trávíme spoustu času na letištích, kde je řada opatření, lidé jsou trochu vyplašenější,“ postřehla Hermannová, která se svou parťačkou strávila dvě soustředění v jihoafrickém Kapském městě a jedno na Tenerife, teď se chystají do Kalifornie na poslední kemp před startem sezony.
V ní má pevné místo i květnový turnaj v Ostravě. „Máme tam dva zajímavé výsledky, nejlepší (vítězství v roce 2018) i nejhorší (loňský výpadek ve skupině), tak letošní rok ukáže, na jakou stranu se tam kloníme,“ usmívá se Hermannová a věří, že i v jejím rodném městě by se Slukovou mohly získat důležité body do olympijského žebříčku.
Pokud by českému páru nevyšla kvalifikace touto cestou, budou mít šanci v květnovém Kontinentálním poháru, kde získá místenky pro Tokio ještě jeden evropský tým.
Chce na třetí hry
„My teď ale nemůžeme koukat moc dopředu, další čtyři měsíce jsou hrozně nevyzpytatelné. Nevíme, kolik turnajů budeme moct odehrát, jestli se na olympiádu dostaneme a jestli vůbec bude… Já bych na svou třetí olympiádu moc chtěla,“ ujišťuje Sluková, která skončila v Londýně pátá s Kristýnou Kolocovou a sedmnáctá v Riu s Hermannovou.
Jednatřicetiletá hráčka se netají ideálním scénářem, že by po hrách v Tokiu chtěla založit rodinu. „Nevylučuju, že bych se pak vrátila, ale ani to neslibuju, protože mám k mateřství respekt. Ale pokud by Tokio z nějakého důvodu nevyšlo, motivace k návratu směrem k další olympiádě by byla ještě větší,“ má jasno.
