Článek
Není vaše rozhodnutí opustit házenkářské palubovky příliš předčasné?
Klukům z družstva jsem už při finále Českého poháru říkal, že je to můj poslední zápas. Prostě jsem usoudil, že už bych na to dál neměl jak herně, tak fyzicky, ani zdravotně.
Jak se tedy ohlížíte za kariérou?
Každá štace měla něco do sebe. Začínal jsem v Lovosicích. S Frýdkem-Místkem jsem v roce 2003 vyhrál český titul. Pro celý klub to bylo něco výjimečného. Podařilo se nám narušit hegemonii Karviné, se kterou jsme předtím ve finále asi třikrát nebo čtyřikrát prohráli a najednou jsme po druhých místech sáhli na zlato.
A co zahraniční angažmá v Německu? Jaké jsou vzpomínky?
Se Stralsundem jsem postoupil do první bundesligy, kterou jsem si taky zahrál. Byl to příjemný vrchol. A zakončil jsem kariéru ještě pětiletým působením doma v Lovosicích.
A zažil jste velmi úspěšné období.
Za pět sezón máme tři medaile z extraligy, dvakrát jsme vyhráli Český pohár. Takže to byly vydařené sezóny a jsem rád, že jsem k tomu mohl nějakým způsobem pomoci.
Jaká byla atmosféra při vašem loučení?
Finále s Plzní před plnou halou jsem bral nejen jako kulisu na závěr kariéry, ale především jako odměnu pro všechny hráče, kteří pro Lovosice finálovou sérii a nakonec stříbrnou medaili vybojovali. Lovosice si to užívaly.
Kde vás příznivci mohou spatřit v příští sezóně?
Skončil jsem úplně, vůbec jsem neuvažoval o hraní v nižší soutěži. A co budu dělat? Lidi mě mohou potkat i nadále vždycky u házené (úsměv).
