Jsme hrozně otravné, vědí české hvězdy. I proto mají úchvatnou sbírku medailí

Sluková: Určitě. Jednak, co se týče medailí, ale i tím, co předvádíme na hřišti. Prošly jsme si momenty, které byly náročné, sezóna nám začala hned po Novém roce, bylo to osm měsíců tvrdé práce. Ale cením si, jak jsme se připravily na velké akce. Baví nás to, máme dobrou chemii a na čem stavět do budoucna.

Hermannová: Těžká otázka. Pro mě byla Ostrava výjimečný turnaj, v rodném městě, se spoustou známých… Na Evropě jsme od začátku vyhlásily, že chceme medaili, čímž jsme se dostaly trochu pod stres, ale dosáhly jsme na ni. A pak jsme jely na vítězné vlně. I když jsme prohrávaly, věděly jsme, že dokud zápas neskončil, tak jsme ho neztratily. Dokázaly jsme otáčet skóre jako semifinále v Hamburku proti Australankám, kdy jsme ve třetím setu ztrácely 6:10 a ještě vyhrály. Zdobila nás bojovnost.

Sluková: Začalo to už v po Ostravě a od té doby jsme získaly tři medaile. Asi teď pořád budu muset mít nějaké omezení, aby se nám dařilo. (úsměv) Ale radši jsme se rozhodly ukončit sezónu už teď a vynechat mistrovství republiky. Prioritou je dát se dohromady na začátek olympijské kvalifikace, už v říjnu se hrají turnaje v Číně a Americe.

Sluková: Ještě mě čeká pár vyšetření, operaci se vyhýbám jak čert kříži, ale nemyslím, že by byla nutná. Mám poraněnou bicepsovou šlachu, tím je omezená funkce ramene, ale na přesnější diagnózu si ještě počkám.

Hermannová: Maki to dělá běžně, když jsme obě zdravé. Pokud se láme chleba, bere na sebe roli zkušenějšího hráče. Ale letos jsem se sama chtěla dostat do situací, kdy tu sílu mezi sebe rozdělíme a budu schopná vzít důležité momenty na sebe. I Simon mě podporoval, že na to mám, důležité bylo, abych si to sama uvědomovala. Snad se nám to bude dařit dál i bez toho, aby byla Markéta zraněná.

Hermannová: Pár print screenů (ofocení obrazovky počítače) žebříčku jsme si udělaly. (úsměv) I když jsme se tam zdržely jen týden a žebříček pro nás není stěžejní, byla to pro nás velká odměna za celoroční práci. Už se na první pozici vystřídalo několik týmů, což dokazuje, jak vyrovnaná špička je. A jsem velmi pyšná, že jsme tam byly i my a prokázaly jsme, že máme stabilní výsledky.

Sluková: Ale jen na hřišti. S Barbarou a Fernandou se často před turnaji připravujeme, ony nás v tréninku zmasakrují, myslí si, že na nás našly zbraň. Pak nastoupíme na hřiště, my vstaneme z mrtvých a porazíme je. Tak se nám asi budou vyhýbat v tréninku. V tomhle jsme hrozně otravné, když bojujeme, dokážeme zvrátit zápasy jako právě v Hamburku.

Sluková: Je to obrovská zásluha Simona. Spousta lidí kolem nás nám dává vizi, co předvést na kurtu. Ale Simon je ten, kdo nám vštěpuje ty základní hodnoty. Přes zimu jsme řešili, jaké hráčky chceme být. Sepsaly jsme seznam charakteristik a houževnatost a bojovnost jsme napsaly s Bárou nezávisle na sobě. Simon nám šlape po krku, abychom vystoupily z naší komfortní zóny a stal se z toho automatismus. Chceme být otravné svou houževnatostí, to je naše velká síla.