Článek
Není taktní ani vůči vrcholovým sportovcům připomínat jejich věk, ale v prosinci oslavíte 40. narozeniny. Jak se cítíte?
Tahle otázka je na místě, jsem na ni připraven. Co se týče fyzické kondice, všechno je v pořádku. Jsem zdravý, takže i po té stránce je to dobré.
Loni jste byl hrajícím asistentem trenéra Pardubic. Letos jste zůstal „jen" u role hráče. Co bylo důvodem?
Přesvědčil jsem se o tom, že je těžké dělat práci trenéra a k tomu ještě hrát. Rozhodl jsem se, že bude lepší, pokud se znovu soustředím pouze na hráčskou kariéru. Jako rozehrávač se snažím vymýšlet herní varianty a dirigovat tým z palubovky, což je moje úloha.
Pardubice jsou pasovány do pozice ambiciózního favorita na účast v ligovém finále. Jak to vidíte?
Máme silný tým, přišli Radek Nečas a Kamil Švrdlík z Prostějova. Na papíře to vypadá dobře, ale jen soupiska nic neznamená. Pořád tvrdím, že je před námi hodně práce. Potřebujeme se zlepšit a chceme se každým tréninkem i každým dnem posouvat dál.
V Ústí jste nastoupil proti domácímu celku, v jehož kádru je pět Američanů.
Samozřejmě jsem si toho všiml, že jsou tady zase jiní moji krajané, než loni. V Pardubicích jsme Američané jen dva - kromě mě ještě Joseph Wall.
Na severu Čech se těšíte velkému respektu a oblibě. I po utkání se s vámi fotili místní fanoušci. Čím si to vysvětlujete?
Mám výborné vzpomínky na Děčín, kde jsem působil sedm let. Předtím jsem hrál i za Ústí.
Jak se vám zamlouvá letošní ročník nejvyšší soutěže?
Liga se mi líbí. Soutěž může být hodně vyrovnaná a už teď je znát její vysoká úroveň.
