Článek
Llíria (od našeho zpravodaje) - Po špatném výkonu s Německem jste potrápily Maďarsko. Jak jste viděla oba zápasy?
Náš výkon se pomalu zvedá, v sobotu jsme ukázaly, že můžeme hrát i s lepšími týmy jako je Maďarsko. Bylo to velmi vyrovnané utkání a porazily jsme se vlastními chybami, škoda.
O tom, jestli postoupíte do hlavní fáze mezi 24 nejlepších týmů světa, tak rozhodne až pondělní duel se Slovenskem. Co od něj čekáte?
Poprvé budeme v roli favoritek, věřím však, že se s novou pozicí popasujeme. Nervozita po dvou porážkách je trochu vyšší, bude to zápas o všechno, ale stále jsme naladěny pozitivně.
Vy jste byla už na mistrovství Evropy v Dánsku před rokem, kde jste ale zůstávala na tribuně. Co říkáte na to, že teď jste si za úvodní dva duely zahrála celkem půl hodiny?
Už na šampionátu v Dánsku jsem alespoň čerpala energii a užívala si atmosféru v týmu. Dalo mi to cenné zkušenosti, které teď můžu využít. Jsem vděčná za každou minutu na hřišti, už nejsem jen v hledišti a konečně můžu holkám pomoct. Nečekala jsem, že si tolik zahraju.
Přípravný turnaj házenkářek O štít města Chebu: ČR - Švýcarsko. Zleva Adéla Stříšková z Česka a Mia Emmeneggerová ze Švýcarska.
Na levém křídle střídáte kanonýrku Veroniku Malou. Učíte se od ní něco?
Ano, občas za ní zajdu a ochotně mi poradí. Jsem za to ráda. Verča je hráčka světové úrovně, úplně jiný level.
Z Mostu, kde působíte, se na světový šampionát dostaly čtyři další hráčky. Jak je příjemné, že tu nejste z klubu ani zdaleka sama?
Připadám si tu jako doma, vlastně se nic nezměnilo. Už jsem ale zvyklá na všechny spoluhráčky v reprezentaci, parta je tu vždycky skvělá. Navíc se o nás krásně stará realizační tým, nic nám nechybí.
Jak probíhá turnaj z hlediska proticovidových opatření?
Respirátory musíme mít všude, ale aspoň se můžeme projít ven, což je o dost příjemnější. V Dánsku jsme totiž ani nesměly opustit hotel.
Do reprezentace jste se dostala jako levé křídlo, ještě v patnácti letech jste ale hrála na střední spojce. Proč jste post změnila?
Trenéři mě chtěli zkusit v A-týmu, ale hned mi řekli, že jsem na spojku moc malá. Tak mě šoupli na křídlo. Přechod byl strašný, moc jsem se trápila. Byla jsem zvyklá tvořit hru být v neustálém kontaktu s protihráčkami i míček. Najednou jsem dostala balon za zápas třeba jen jednou a ani jsem nevěděla, jak vystřelit. Psychicky jsem byla vyřízená.
Česká házenkářka Michaela Holanová během duelu s Maďarskem.
Co nakonec pomohlo?
Asi jen trpělivost. Moje i trenérů. Pomáhali mi a dali mi spoustu času. Tak jsem si postupně zvykla a teď už rozhodnutí koučů rozhodně nelituju, když jsem v reprezentaci (usmívá se).
Měla byste vůbec šanci se svým vzrůstem uspět na spojce?
Určitě bych nemohla střílet z dálky, to je nevýhoda. Ale podle mě střední spojka může být malá. To jsme poznaly i na přípravném turnaji v Chebu. Islandská spojka Sandra Erlingsdóttirová byla stejně vysoká jako já a hrála výborně. Se 159 centimetry to je ale složitější v obraně, nemám moc šanci blokovat střely a vyhrávat tvrdé osobní souboje.
Z Mostu pocházíte a hrajete tu házenou už od základní školy. Z týmu se za posledních osm let stala házenkářská velmoc. Vybrala jste si dobrý sport, že?
Stoprocentně. Na základce chodili na házenou snad všichni moji spolužáci, tak jsem se k nim taky přidala. A jsem ráda, že teď můžu hrát za tak úspěšný tým. Sportem se momentálně uživím. Ale dlouhou kariéru neplánuju.
Z jakého důvodu?
Chtěla bych cestovat a budovat kariéru i v jiném odvětví. Proto studuju ekonomiku a management na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně. Chci si udělat bakaláře i inženýra, abych se po kariéře, kterou skončím pravděpodobně dřív než ve třiceti letech, mohla o školu opřít.
Jak zvládáte studium v Ústí nad Labem s kariérou profesionální sportovkyně v Mostě?
Při online výuce to bylo určitě snadnější, stačilo mi učit se z domova. Teď jsem víc ve stresu. Jedu každé ráno do Ústí nad Labem, v pět se vrátím a hned zamířím na trénink. Ale nehroutím se z toho.
Ve škole vám vycházejí vstříc?
Naštěstí ano. Mám sportovní stipendium, takže se to dá zvládat. Sice kvůli šampionátu nestihnu zápočty před Vánoci, ale učitelům jsem to dala včas vědět a všichni jsou rádi, že jsem se dostala na mistrovství světa.
Říkala jste, že kariéru brzy skončíte i kvůli tomu, abyste mohla cestovat. S Mostem a českou reprezentací snad jezdíte po světě málo?
To sice ne, ale zajímavá místa nenavštěvuju. Z města vidím vždycky jen letiště, autobus, halu a hotel (směje se). Teď jsme se byly aspoň projít k moři, ale ráda bych v životě cestovala se vším všudy.
