Jícha získal desátý německý titul a je v síni slávy. Jsem pyšný, slavit pořád umím, usmívá se

Co pro vás znamená být součástí síně slávy?

Fakt mě to potěšilo. Všechny krásné reakce se poslouchaly a četly moc hezky. Znamená to pro mě moc, že jako občan České republiky, kde házená nehraje zrovna prim, jsem tohle dokázal a jsem na to pyšný. Mrzelo mě, že jsem nemohl být ve Vídni osobně.

Donutilo vás to vzpomínat?

Jo, ale já vzpomínám rád a často na svou hráčskou kariéru. Jako aktivní házenkář jsem úspěchům nedával takovou váhu, ale teď si rád projdu některé zápasy a situace. I proto, abych viděl momenty trenérským okem. Ale mám rád i sentimentální vzpomínání. Taky díky tomu, jak děti rostou a také se chtějí podívat na slavné zápasy a góly. Obě hrají házenou. Čtrnáctiletá dcera začala až před rokem, ale hodně jí to chytlo. O tři roky mladší syn je házenkář tělem i duší.

Snažíte se jim předat své zkušenosti?

Jejich trenérům do řemesla nekecám, jsem hlavně otec. Maximálně když hrajeme na zahradě nebo střílíme, tak jim dám nějaký tip. Pro mě je nejdůležitější, aby je sport bavil, ne aby museli za každou cenu vyhrávat.

Je radost sledovat, že jdou ve vašich stopách?

Sledovat vlastní děti je vždycky radost. Ať už jdou v mých stopách, nebo si vyberou jinou cestu. (usmívá se)

Zmiňoval jste, že jste nemohl na vyhlášení do Vídně dorazit. Užíváte si dovolenou?

Přesně tak, jsem v Čechách s přáteli a hraju golf, užívám si bezstarostný čas. Už jsem potřeboval odpočívat po náročné sezoně. Byla obtížná a zajímavá. Nahoru dolů, ale bez toho to nejde. Na podzim jsme poztráceli hodně bodů, finiš jsme však měli opravdu fantastický a po zásluze jsme vyhráli bundesligu. Mám ohromnou radost. Potvrdilo se, že naše cesta je správná.

Pro vás je to už celkem desátý německý titul. Třetí v roli kouče, sedm jste jich v Kielu prožil jako hráč.

Je to obrovské číslo a jsem na něj pyšný. A pořád si dokážu týmové oslavy užít. I jako trenér, i když už to je trochu jiné. Na začátku slavím s hráči, ale když to začne být divočejší, jdu si spíš sednout s asistentem nebo sportovním manažerem na večeři a víno.

Jak uplynulý ročník hodnotíte? Domácí titul, na druhou stranu konec ve čtvrtfinále v Lize mistrů i německém poháru.

Sezona se povedla, protože nejdůležitější je pro nás získat titul v bundeslize. Znovu vyhrát Ligu mistrů je můj sen, ale nevypracovali jsme si ve skupině dobrou pozici pro play off, abychom mohli hrát ve čtvrtfinále druhý zápas doma.

Znovu jste vedl i jednoho z Čechů. Po odchodu Pavla Horáka přišel gólman Tomáš Mrkva. Jak k úspěchu pomohl?

Tomáš se hned stal plnohodnotnou součástí týmu, na druhou stranu to neměl jednoduché. Krýt záda hvězdnému Niklasi Landinovi je těžké, ale zvládl to výborně. Když šel do brány, tak byl oporou a vydobyl si důvěru spoluhráčů i vedení. Těším se na příští sezonu, po odchodu Landina určitě dostane větší roli. A má na to.

Vy jste před sezonou podepsal smlouvu až do roku 2026. Být na trenérském postu v jednom klubu sedm let přitom není úplně obvyklé.

Přání vzešlo z klubu, chtěli si mě pojistit na delší dobu, abychom mohli pracovat kontinuálně. Při rozhodování pro mě bylo zásadní, jestli ještě mám dost energie na tuhle práci. Je velmi náročná. Řešil jsem to i s manželkou, ale shodli jsme se, že tahle časová perioda je ještě zvladatelná. Ale samozřejmě mám lehčí pozici, protože Kiel si nosím v srdci už dlouhé roky. Rád bych mu znovu přinesl zlatou éru a chci mu vracet, co mi dal.

Když vám vedení takhle věří, tak nejste pod takovým tlakem?

To bych neřekl, očekávání a tlak jsou obrovské. Na druhou stranu právě díky hráčské kariéře jsem na něj zvyklý a umím s ním pracovat. Dokonce bych řekl, že ho potřebuju. Život bez tlaku je pro mě plytký, i když to může znít zvláštně, možná i hloupě. Už když jsem si dal během kariéry roční „prázdniny“, cítil jsem, jak mi zápasové napětí a tlak chybí.

Jak jste se během pěti let trenérské kariéry zdokonalil?

Jakmile je člověk v roli nějakého manažera, vedoucího, nikdy nemůže říct, že už se nemá kam posunout. Že už je dokonalý. To je blbost. Příběh trenéra nikdy nekončí a je to velká škola. Každý den se naučím něco nového o sobě i svých hráčích. Jak bych jim mohl něco předat lépe v tréninku, jak bych mohl vymyslet lepší taktiku na soupeře. Vůli učit se rozhodně mám. A to je nejdůležitější aspekt trenéřiny, být pilný a pokorný.

Chcete v Kielu zůstat i poté, co pro vás práce v klubu jednoho dne skončí?

Kiel je pro mě domov velkou část dospělého života a vždy ho budu mít v srdci. Ale pořád se cítím jako Čech a těším se, až mě jednou cesty zavedou zpátky. Třeba do Prahy. To by bylo moc fajn.