Článek
Napadá vás, kam byste v turnaji třeba došli, kdyby se národní tým probral dřív než po třech prohrách?
Červíček v hlavě hlodá, ale teoreticky už jsme taky mohli být doma po osmifinále, na kdyby se tady nehraje. V klíčovém utkání proti Egyptu jsme podle mě neudělali dobrou práci, pak už jsme se ale všichni pokaždé vydali za hranici možností a bojovali jako jeden tým. Způsob, jakým jsme se prezentovali při závěrečných čtyřech výhrách v řadě, je pro nás obrovským morálním krokem dopředu.
Cítil jste v druhé půlce turnaje tu obří herní proměnu mužstva, která přinesla i dobré výsledky?
Poslední čtyři zápasy byly skutečně ukázkou týmové soudržnosti a bojovnosti. Jsem extrémně šťastný, že si tohle zkušenosti sbírající mužstvo, kam se zabudovává spousta nových hráčů, mohlo sáhnout na tak napínavé utkání. Ačkoli se s Běloruskem hrálo o 17. místo, pro nás to bylo malé finále, které jsme zvládli. Sportovně je to takový happyend. Moje radost na konci byla ryzí. Někomu to může znít divně, ale pro mě jde o jednu z nejhezčích věcí, co jsem s nároďákem zažil.
O to víc jste prožíval nervy drásající sedmičkový rozstřel?
Přiznám se, byla ve mně malá dušička. Cítil jsem tlak a nechtěl pak někde číst, že Jícha neproměnil sedmičku a zabil svůj tým. Ale když jsem ji dal, přišla úleva a pak to Štochlík nádherně vychytal. Všechny ty vyhrané zápasy byly po pádu s Egyptem o to krásnější, do mojí paměti se zaryjí hodně hluboko. Němečtí novináři mě už před zápasem kontaktovali, že by rádi měli snímek Jíchy s pohárem a viděl jsem tu jejich fotografy, takže je všechno v pořádku.
Po velkých turnajích tradičně mluvíte také o své budoucnosti v národním týmu. Jaká bude?
Trenérům a klukům jsem slíbil, že odehraju celou tuto sezónu. Teď jsme v půlce, takže pokud budu zdravý, taky ji dohraju. S kvalifikací o mistrovství Evropy počítám a těším se. Pozitivní dojmy z posledních zápasů na šampionátu jsou důležité, další rozhodnutí ale padne až tradičně v létě, zcela pragmaticky a bez emocí, kterých jsem teď ještě plný.
