Článek
Co říkáte na fakt, že dlouhodobě nejlepší český házenkář Filip Jícha ukončil svou bohatou kariéru?
S Filipem Jíchou jsem se potkal v reprezentaci na mistrovství Evropy v roce 2001 ve Švédsku. Přišel do národního týmu jako mladý „zobák". Ale už v té době, když dostal prostor na hřišti, předváděl výborné výkony. Říkal jsem si „ten kluk se bude dál vyvíjet". A to při svých začátcích v reprezentaci působil ještě v české extralize. Končí ve svých pětatřiceti letech a pro mě i řadu odborníků a fanoušků zůstane výjimečným hráčem.
Setkal jste se s ním i na klubové úrovni?
Když jsem hrál v Německu, Filip působil ve Švýcarsku. A při mém odchodu z německé házené naopak přicházel do bundesligy. Takže jsme se minuli.
Pojďme k vaší sportovní i životní současnosti. Nechybí vám házenkářská kabina a trenérská lavička?
Po návratu z Německa do Lovosic jsem tři roky hrál a pak tři roky místní extraligový tým trénoval. Poslední sezónu v trenérské roli jsem už byl místostarostou a časově se to nedalo zvládnout. Přecházel jsem z městského úřadu rovnou na sportoviště, víkendy byl spojené s mistrovskými zápasy nebo turnaji. Domů jsem se chodil jen vyspat. Nedá se sedět na dvou židlích. Někteří to dokáží, ale možná jsem v tom slabší. Dohodl jsem se se sportovním ředitelem klubu, že v trenérské funkci skončím.
Sledujete dál extraligu?
Především jako divák. Nejezdím s Lovosicemi na venkovní utkání, ale žádné domácí jsem ještě nevynechal. Přece jen s většinou kluků z té party jsem hrál a pak je trénoval. Házená ve mě pořád žije.
Přistihnete se, že byste rád koučoval?
Shrnutí je jednoduché. Hledám věci, které bych udělal jinak. Jenže pozorovat zápas z hlediště, a ne přímo z lavičky, je odlišné než stát na postu hlavního trenéra. Ten se musí bezprostředně rozhodovat. Své mínění o hře ale nikdy neventiluji navenek. Držím se stranou. Ale když se sejdu s trenérem Milane Berkou, tak si popovídáme, a je to O.K.
Těší vás zastoupení lovosického klubu v současné reprezentaci?
Samozřejmě. Jan Landa tvrdí obranu v národním týmu. Jirka Motl na křídle je velice užitečným hráčem i díky svému přístupu. Zažil jsem ho už jako spoluhráče a pak jsem ho trénoval. Pozvánku do reprezentace už dostal i brankář Artur Adamík.
