Článek
Čtyřicet jedna bodů v zápase se jen tak nevidí, jak si toho ceníte?
Je to skvělý, nadstandardní výkon, to můžu říct otevřeně. Ovšem jde o výkon celého týmu. Jsem tam od toho, abych útočila, ale potřebuji dalších pět lidí, kteří situaci připraví, přihrají a ubrání. Jde o individuální velký úspěch, ale bez holek bych to zvládnout nemohla. Cením si toho, že jsme jako tým vyhrály s takhle těžkým soupeřem.
Uhrála jste v zápase někdy více bodů?
Nepamatuji se. Budu se snažit laťku udržet vysoko, ale čtyřicet jedna bodů je opravdu velký nadstandard.
Cítila jste už před zápasem, že vám tak sedne?
Ani ne, byla jsem nervózní. Věděla jsem, že půjde o těžký zápas. Prostějov je výborný tým, ještě neprohrál. Mají výbornou obranu a věděla jsem, že se na mě určitě budou připravovat. I začátek byl hodně nervózní. První set jsme prohrály docela jednoznačně a na útoku jsme se trápily. Měly jsme tam i výborný útoky, ale hodně dobře nás bránily. Byla jsem ráda, že jsme nesložily zbraně a šly jsme do toho stále naplno. Nakonec náš nátlak nevydržely a zápas jsme zlomily v náš prospěch.
Dal by se najít nějaký klíčový moment?
Přiznám se, že jsem našemu liberu říkala, že jestli ještě jednou uleju, ať mě kopne do zadku. (usměje se) Že budu prostě hrát jenom tvrdě a jestli půjdu ven, tak jen kvůli tomu, že mě ubránily, a ne kvůli tomu, že jsem srab. Byla jsem nastavená na to, že to chci vybouchat. Věděla jsem, že mají obranu dobrou a že jiná cesta ani nevede. A vyšlo to.
Teoreticky jde samozřejmě udělat i víc bodů, ale dokážete si to představit?
Nevím, jak by to šlo fyzicky vydržet. Dostala jsem osmdesát šest nahrávek, a to je pro jednu hráčku opravdu veliký nadstandard. Bylo by to těžké, protože soupeř už jasně ví, kde bránit, kam nahrávka půjde. Takže teoreticky by to šlo, ale prakticky nevím. Fyzicky by to asi vydržet nešlo. Je to extrém.
Univerzálka Nikola Kvapilová v akci
Byla jste druhý den o hodně víc rozbitější než obvykle?
Byla, hrozně! Hlavně mám problém, což má asi většina sportovců, že po nějakých emočních zápasech nemůžu spát. Utkání se mi přetáčí v hlavě a celé tělo mi stále jede a nemůžu se zastavit. Ten adrenalin tam šlape a nějaké situace se mi furt melou v hlavě. A pak je to ještě horší, že si neodpočinu a nevyspím se. V neděli to bylo těžké, ledovala jsem jedno koleno, druhé koleno a jenom odpočívala. Ale v pondělí už je to dobré, už jsem to rozchodila.
Cítíte formu?
Cítím se skvěle, ale zároveň jsem se takhle skvěle cítila i po zápase s Brnem, kdy jsem taky podala slušný výkon a pak přišla rychlá facka v podobě zápasu s Prahou, kde jsem naopak totálně vyhořela. Takže chci být obezřetná a nechci být na hrušce. Chci se držet na zemi a podávat takové výkony nadstandardně. Cílem je udržet si vyšší standard, ale už asi ne pořád takový extrém.
Jak cenná je výhra v prvním Prostějově?
Výhra je samozřejmě cenná, nebyly jsme favoritem. Hrál první s druhým, na zápas jsme se těšily. Do té doby jsme hrály z těch nejlepších týmů jen v Praze a tam bych řekla, že jsme předvedly až ostudný výkon. Takže jsme si chtěly spravit chuť. A zápas měl úplně všechno. O to více jsme si ho užily, když skončil vítězně pro nás.
Zvedla tato výhra vaše titulové ambice?
Určitě, byť zápas byl hodně těsný, skončil v tie-breaku tím nejtěsnějším výsledkem 15:13. Ale zase jsme hrály venku, takže sebevědomí nám výhra zvedla. Zatím se nás však drží prokletí, že v základní části se nám vždycky daří, končily jsme první, ale nedaří se nám na to navázat v play off. Takže nesmíme usnout na vavřínech a musíme pokračovat dál, sbírat body a ukázat to hlavně v play off.
Bronz prý už nemůžete ani vidět.
(usměje se) To bylo řečeno s nadsázkou, ale už je okoukaný, to je pravda, byť nechci, aby to znělo povýšenecky. Samozřejmě jde pořád o medaili, která se cení, ale ambice jsou určitě větší než na bronz. Tým máme dobrý. Doufám, že alespoň v této sezoně se už finále povede, chtěla bych si ho s Duklou konečně zahrát.
