Článek
Role rozehrávače je v každém týmu klíčovým postem. Jak jste si na ni zvykl?
Člověk by to neměl nijak zvlášť prožívat. Čím víc bych si uvědomoval svou pozici na hřišti, tím by byla moje herní situace horší. Snažím se na to prostě nemyslet, chci hrát svoji hru a plnit úkoly, které vyplývají z dané činnosti na palubovce. Rozehrávač by měl řídit herní styl a tvář týmu, ale je nás tu víc.
V děčínském celku nepůsobí žádní cizinci. Třeba Američané v jiných týmech předvádějí efektní basketbalové prvky.
To, že mezi námi nejsou zahraniční borci, nevadí. Zajímavé kousky dělá například Tomáš Pomikálek, který vyskočí, kdy se mu zachce (úsměv).
Jak hodnotíte svoje zkušenosti a případně i další vyhlídky směrem k české reprezentaci?
Byl jsem v reprezentačním béčku a chvíli i v áčku, kde je velká konkurence. Zatím jsem se nedostal do užší dvanáctky. Po konci ligové sezóny proběhnou kempy a v létě se rozhodne o nominaci. Jasnou jedničkou na rozehrávačském postu je Tomáš Satoranský z NBA. Někde jsem četl, že ho pustí do českého národního týmu a neměl by v reprezentaci chybět. A pak je tu i Jakub Šiřina z Opavy, takže bude těžké se do áčka prosadit.
Je pro vás Tomáš Satoranský inspirací?
Určitě. „Saty" je o rok mladší, než já, a je na něm vidět, že i v mladém věku lze dosáhnout osobního supervýsledku. Jeho vzestup je motivací i pro ostatní basketbalisty. Navíc se známe, protože jsme proti sobě hráli už v dorostu.
Sledujete kariéru vaší sestry Terezy Vyoralové, české reprezentantky a hráčky euroligového klubu ZVVZ USK Praha?
Samozřejmě. V USK je spokojená a cítí se tam fajn. Fandíme si navzájem. Času je ale málo, abychom se viděli. Ale když to vyjde, tak jedeme jeden druhého povzbudit. Budu jí držet palce i na mistrovství Evropy v Praze a Hradci Králové. Se sestrou jsme byli od rodičů od dětství vedeni k basketbalu a oba nás tenhle sport baví (úsměv).
