Článek
Návrat domů po tolika letech si představovala úspěšná volejbalistka určitě jinak. Vítězka italské ligy nebo Poháru CEV nesmí s týmem ani do haly. Na vině jsou totiž vládní nařízení kvůli koronavirové pandemii. „Je to velmi divné období. Zahraniční ligy napříč Evropou se v minulé sezoně nedohrály, pak přijedu do Česka a tady se znovu nehraje," smutní dvaatřicetiletá hráčka. „Udržet se v kondici není rozhodně jednoduché. Když neprší, jsme s týmem venku a snažíme se pracovat alespoň takhle a udržet si fyzičku."
Havlíčková se zatím doma stačila představit ve třech zápasech, dva z nich byly vítězné. Připsala si celkem 54 bodových útoků. „S týmem jsem spokojená, máme to dobře postavené, sedíme si dobře lidsky a kamarádsky. Je začátek ligy, ještě bude potřeba pracovat," dodala česká reprezentantka, která začínala svoji zahraniční pouť v Nizozemsku a pak vystřídala kluby v Itálii, Ázerbájdžánu a Turecku.
Neměnila by. Kvůli sportovním úspěchům i cenným životním zkušenostem a zážitkům. Jaký byl ten nejsilnější? Když se v sezoně 2011/12 podílela s týmem Busto Arsizio jako nejužitečnější hráčka na triumfu v Poháru CEV, v italské lize a poháru. Krásných momentů má ve vzpomínkách daleko víc. „V Turecku jsem hrála za klub Turkish Airlines, tehdy byl ještě ve druhé lize. Když jsme postoupili do té nejvyšší, zorganizovala velká letecká společnost neskutečné oslavy. Na letišti nás vítaly stovky lidí, podobné obrázky jsou k vidění hlavně z fotbalu. Nikdy na to nezapomenu," popsala Havlíčková.
V zahraničí mohla klidně hrát dál, ale vrátila se hlavně z rodinných důvodů. „Přišla jsem o taťku, asi půl roku zpátky. V takových chvílích by měla mít rodina přednost před nějakou kariérou," svěřila se. Do budoucna ale dalšímu zahraničnímu angažmá stopku nevystavila. „Nějaké nabídky dostávám i v tuhle chvíli. Bude záležet, co přijde. Zatím to nechávám otevřené a budu se rozhodovat až po sezoně. Možná se vrátím do Turecka, nebo zkusím angažmá v Asii," dodala Havlíčková, podle které úroveň domácí UNIQA extraligy stoupá.
„Když jsem odcházela do ciziny, naše liga byla velmi kvalitní. Bylo tam více zkušenějších hráček. Pak se hodně omlazovalo a úroveň šla dolů. V posledních dvou letech ale liga stoupá, začíná se to zlepšovat," naznačila, že se blýská na lepší časy.
Havlíčková ale pozoruje u mladších volejbalistek jisté odlišnosti – nemají totiž takový hlad po odchodu do zahraničí, jako před dvanácti lety. „Mladé hráčky mají sice talent, ale nedají tomu tolik, co třeba my v našich dobách. Nemají moc snahu hrát volejbal v zahraniční, což zcela nechápu. Mě to hrozně lákalo, moc jsem po tom toužila. Třeba poznat, proč jsou v Rusku nejlepší," divila se Havlíčková.
Sama v současné době neví, zda si bude chtít protáhnout reprezentační kariéru. „Nemam to zatím v planu. S trenérem jsme v kontaktu a jsme spolu domluveni. Ale po sezoně už potřebuju odpočinek a tělo chce větší a delší regeneraci, aby se připravilo na tu novou. Myslím, ze jsem reprezentaci dala vše, co jsem mohla," dodala, že se už nejspíš soustředí na volejbal na klubové úrovni.
