Článek
Naposledy oblékl reprezentační dres v květnu roku 2021 proti Ukrajině v rámci kvalifikace na ME 2022. Na samotný šampionát do Bratislavy poté kvůli zranění kolene odcestoval jen jako člen realizačního týmu.
„Můj konec měl přijít už dřív. Právě po mistrovství Evropy, ale na něm jsem nechytal, takže jsem hledal vhodnější termín. A ten teď přišel. Po 23 letech strávených v národním týmu už nastal čas," říkal Galia v rozhovoru pro svazový web handball.cz.
Svou roli v reprezentaci už vidí jinde. „Jako hráče už mě nepotřebují, i když hlava by samozřejmě pořád chtěla. Když jsem o konci řekl klukům, odpověděli, že by si se mnou na hřišti ještě jednou rádi zahráli," pokračoval zkušený gólman.
Aspoň na okamžik se tedy ještě v ostrém zápase představí. A to 30. dubna v závěrečném domácím utkání kvalifikace na evropský šampionát 2024 proti Izraeli, kdy se rozloučí s fanoušky. „Nezůstane po mně žádná díra. Je to jen a jen dobře. Máme gólmany, kteří chytají skvěle na mezinárodní úrovni," oceňoval Tomáše Mrkvu a Šimona Mizeru, kteří působí i v Lize mistrů.
Galiovi se tak drobně uleví i v osobním životě. „Kombinovat tolik pozic je hodně náročné, nejvíc to odnesla rodina. Naštěstí mám tolerantní manželku a skvělé děti, které jsou zvyklé. Vím, že tento kolotoč nebude trvat dlouho, jde o přípravu na kariéru po kariéře. Trenérská práce bývá těžší než ta hráčská," mínil rodák z Ostravy.
Na reprezentaci bude vzpomínat jen v nejlepším. „Hodně mi dala. I po lidské stránce. Naučil jsem se vyhrávat, ale také prohrávat," usmál se. S národním týmem se coby hráč účastnil sedmi evropských a čtyř světových šampionátů. Pomohl například k 6. místu na ME 2018 a 10. pozici na MS 2005.
