Článek
Stejně jako loni měl s Kielem dobře rozehrané finále, jenže znovu nedokázali udolat Ciudad Real. V prvním zápase na domácí půdě Jícha s devíti góly táhl německého šampióna, v odvetě se ale nejlepší střelec Ligy mistrů trefil jednou a zůstal těsně pod hranicí 100 branek v soutěži. „Vůbec se mi to utkání nepovedlo, chtěl jsem až moc a propadl do herní křeče. Soupeř si na mě dával hodně pozor, přesto jsem se měl víc prosadit,“ mrzí Jíchu.
Po loňské zkušenosti nechtěl finále tolik prožívat a přál si udržet nadhled, aby pomohl mužstvu a přinesl do hry pozitivní energii. Teď si ale vyčítá, že rozhodující momenty nezvládl. „Kdybych zahrál lépe, tak jsme o triumf v soutěži nemuseli přijít. Problém vidím především v hlavě a nebyl jsem v tom sám. Soupeř se v závěru i s podporou publika chytil a na naší straně pracovaly až moc nervy, což tým semlelo,“ připouští nejlepší český házenkář.
Kiel měl přitom z domácího utkání pětigólový náskok a dlouho vedl i ve Španělsku, ještě čtvrt hodiny před koncem měl k dobru celkem osm branek. „Jenže jsme upustili od agresivní hry, zkazili pár přihrávek a najednou po sobě všichni začali vytřeštěně koukat a nevěděli, co hrát. Ke konci nás prostě přejeli, lehce skórovali a nakonec vyhráli o šest, jak potřebovali. Poslední minuty byly pro nás jako zlý sen, všichni jsme byli v šoku,“ přiznává Jícha.
Nejvíc mu je líto 38letého kapitána Kielu Lövgrena, jenž zápasem končil kariéru. „Já se snad dočkám ještě nějaké šance, ale pro něj už nepřijde,“ krčí rameny 27letá česká spojka.
Domácí po třetím vítězství v Lize mistrů během posledních čtyř sezón uspořádali na hřišti ďábelské oslavy, poražení prchli do šaten. „Seděli jsme tam mlčky, nikdo neměl sílu ani chuť mluvit. Překousnout to zklamání bylo těžké,“ prozrazuje Jícha, jenž si bude chtít spravit náladu v národním týmu, kterému chce v závěru kvalifikace pomoci na ME.
