Hlavní obsah

Famille Démar. Rodinná pouta tuží Liberec. Delikátní situace, říká hráč

Táta na lavičce jako kouč, syn na palubovce coby smečař. Volejbalovou Duklu od nové sezony vede zkušený Martin Démar a na hřišti tak cepuje i svého mladšího syna Lukáše Démara. „Delikátní situace,“ připouští s úsměvem 26letý volejbalista.

Foto: Hynek Preisler, Právo

Syn Lukáš a otec Martin Démarovi.

Článek

Ještě v minulé sezoně byli Démarovi soupeři. Martin trénoval Příbram, kdežto jeho potomek již působil v armádním klubu. Letos se setkali na stejné adrese. Nejde pro ně ovšem o úplnou novinku. Podobnou situaci znají z Francie, kde rodina dlouhá léta žila. V Nancy byli dokonce tři v jednom týmu, když s Lukášem hrál i jeho starší bratr Matyáš, který aktuálně hájí barvy Odoleny Vody.

„Tam mi to zlomilo vaz. Dva syny už Francouzi nedali. Ze začátku sice říkali, ať si je klidně do týmu vezmu, ale když se potom nedařilo, reakce začaly být negativní. Familly Démar nám říkali," usmívá se dnes Martin Démar.

 
 
 
Zobrazit příspěvek na Instagramu
 
 
 

Příspěvek sdílený VK Dukla Liberec official (@vkdukla)

I proto kvitoval, že rozhodnutí o setrvání jeho mladšího syna pod Ještědem i pro aktuální ročník nezáviselo na něm. „V tom jsem měl výhodu, že tady Lukáš byl už minulou sezonu a měl ji dobrou. Vůbec jsem se do toho nepletl a nechal na vedení klubu, jestli tady chtějí mého syna nebo ne a tím pádem bylo všechno jednodušší. Myslím, že těžší je to spíš pro Lukáše, jsem na něj docela přísný," usměje se kouč, který chce Liberec po nejhorší sezoně v jeho historii vrátit alespoň do první čtveřice.

Po dvou kolech jsou na pátém místě, když Dukla nejprve vyhrála na palubovce nováčka soutěže Benátek nad Jizerou, ve čtvrtek doma padla v pětisetové bitvě s obhájcem titulu z Karlových Varů.

Jak rodinná pouta vnímá junior? „Samozřejmě mi komentuje každou akci, ale teď už je to v pohodě. Když mi bylo osmnáct, snášel jsem to hůř. Je na mě přísnější, ale chce pro mě jen to dobré. Občas je to těžké, ale chápu to a beru si z toho jen pozitivní věci," culí se Lukáš Démar.

„Ani já už to dneska emočně tak neprožívám," přiznává hlava volejbalového klanu. Ostatně snadnější je pro něj mít syna ve svém týmu než v mužstvu soupeře. „Je hrozně těžké hrát proti svému dítěti, protože mu na jednu stranu přejete a srdce je rozdělené napůl," vysvětluje. Složitější tak pro něj bude zápas ve druhé polovině října s Odolenou Vodou a nejstarším synem Matyášem.

Mladší sourozenec se na střet s bráchou hodně těší. „Vzájemné zápasy byly vždy dobré, a i teď bude zajímavý. Doufám, že vyhrajeme," věří Lukáš Démar, jenž se narodil ve Francii. Vedle českého má i tamní občanství a v Dukle si již vysloužil po francouzském fotbalovém reprezentantu přezdívku Mbappé. „Rád si totiž dělám srandu, že jsem velmi dobrý fotbalista a říkají mi bílý Mbappé, aby se mě všichni báli," vtipkuje.

 
 
 
Zobrazit příspěvek na Instagramu
 
 
 

Příspěvek sdílený Lukas Demar (@lukasdemar)

Jednou by se rád do francouzské ligy vrátil. „Určitě je to můj sen. Našel jsem si českou přítelkyni a chci ji ukázat druhou, francouzskou část mého života. V Česku jsem teď už třetím rokem a líbí se mi tady, ale uvidíme, jak dlouho to ještě bude trvat. Chtěl jsem si volejbal zahrát i před svou rodinou. Předtím tu možnost neměli," zdůvodnil prozatímní působení v Česku, kde by sezonu rád s tátou zakončil s medailí na krku.

Související témata: