Článek
„Jsme zklamané, ale prohrály jsme si to v obou zápasech na naší půlce. Ve výsledku bylo jedno, jestli jsme měly za soupeřky dvaatřicáté Ukrajinky nebo Švýcarky, které jsou v žebříčku nějaké šestnácté sedmnácté. Na naší straně toho chybělo spoustu. Soupeřky měly trošku více štěstí, více odvahy, lepší obranu i lepší servis," shrnula vystoupení v Ostravě Sluková.
Po prohraném prvním setu jste se proti Švýcarkám zvedly a druhý získaly pro sebe. Co rozhodlo o porážce v tiebreaku?
Markéta Sluková: Mají výborný servis a vysokou blokařku, která měří přes metr devadesát. Mají tu obranu takovou, že člověk musí opravdu mít tu blokařku před sebou, aby ji přelezl. Potom tam je ještě rychlá polařka. Je to jeden ze stabilních týmů v hlavní soutěži, známe je a už by nás to nemělo překvapovat. Měly jsme na ně i taktiku, bohužel, a to platí pro celý turnaj, jsme si to prohráli na naší půlce.
Ve druhém setu jste se dostaly ze stavu 4:9, vypadalo to, že jste našly recept. Bylo to málo?
Barbora Hermannová: Očividně. Dokázaly jsme tam konečně ubránit nějaké balony, které se v prvním setu vůbec nedařily. Plus Maki zahrála hezké eso a vrátila nás zpátky jedním čapnutým balonem a složenou bodovkou. To nás vrátilo do herního rytmu, chytla jsem se i já, konečně jsem udělala nějaké zablokované balony. Drželo se nás to do stavu 10:10 třetího setu. Bylo jenom otázkou času, která ze čtyř hráček na hřišti přinese první chyby. No a byla jsem to já. Vytvořila jsem dvě a to rozhodlo zápas.
Česká plážová volejbalistka Markéta Nausch Sluková na turnajji Světového okruhu v Ostravě.
Zastihl vás domácí turnaj v ne úplně nejlepší formě?
Barbora Hermannová: To je také pravda. Už minulý týden v Číně jsem nenašla takovou tu herní pohodu a nepodařilo se mi to pro turnaj v Ostravě změnit, což mě mrzí moc, protože takový volejbal si diváci nezasloužili. Za sebe říkám, že jsem tak nějak zradila takovou tu týmovou vizi. Nebyla jsme schopna se do hry zažrat tak, jak bylo potřeba, abychom tady vyhrály. Je to docela těžká facka do ksichtu a upozornění, že pokračovat v práci se musí. Nic nepřijde automaticky. Ať je to v Ostravě, v Praze, v Malajsii nebo v Číně. Tohle je čtvrtý turnaj sezony, máme za sebou hezké výsledky, ale máme za sebou dva špatné výsledky. Zatím ještě máme před sebou spoustu turnajů, kde se to dá všechno napravit.
Nedolehla na vás nervozita z velkých očekávání?
Barbora Hermannová: Nějakou roli to asi hraje a je potřeba se s tím umět vypořádat. Asi mě to stáhlo víc, než jsem si myslela, že mě stáhne. Já byla na hřišti víc nervózní sama ze sebe než z toho, kolik na mě koukalo diváků.
Zůstáváte v Ostravě, nebo jedete domů?
Markéta Sluková: Já bych chtěla vidět ještě nějaký zápasy. Myslím si, že už jsem vyrostla z toho, že když vypadnu z turnaje, tak musím sbalit krám a rychle odtamtud vypadnout. Samozřejmě je to ale bolavé. Volejbalově na to máme, ale takový je prostě sport. V tom je to krásné i to brutální, že stačí pár minut nějaké nepozornosti a jste venku z turnaje.
Kde budete hrát nyní? Změnily se nějak plány po neúspěchu v Ostravě?
Markéta Sluková: Čeká nás turnaj ve Varšavě a potom mistrovství světa. Musíme v týmu vyhodnotit situaci, ve které se momentálně nacházíme, a probrat, co je třeba udělat. Zda hrát, nebo více trénovat. Prostě jak s tou situací naložíme. Máme nabitou sezonu a jsme poměrně na začátku. Bylo by super, kdyby forma gradovala tak třeba za měsíc. Není potřeba věšet hlavu. Tohle se stalo každému, nejsme jediné. Uděláme plán, provedeme zmrtvýchvstání. Tak jako Fénix z popela.
A za rok znovu v Ostravě?
Markéta Sluková: To uděláme taky zmrtvýchvstání. Myslím, že je to ideální. Příští rok před olympiádou, abychom neměly stres, tak jsme si to teď vybalancovaly. Minule první, letos poslední a příští rok od nás nikdo nebude nic očekávat, tak nám to třeba půjde lépe (smích).
