Článek
Filip Jícha v odvetě se Srbskem.
Postup se zdál velmi vzdálený, situace vypadala takřka bezvýchodně. Co se to vlastně před třemi tisícovkami diváků při utkání v Brně dělo, že kvalifikace skončila českou radostí?
Povedl se nám trochu zázrak, protože smazat ztrátu osmi gólů, to je obdivuhodná věc. Už během přípravy na ten zápas jsme si ale říkali, že se musíme zbláznit, dostat diváky rychle do varu. Dokázali jsme být agresivnější, mít tah na branku a zrychlit hru. Jak se povedlo eliminovat srbský útok, pak jsme chodili do brejků a byli i daleko efektivnější střelecky.
Využili jste i ležérnosti soupeře, který si byl takřka jistý postupem?
Kdyby Srbové podali standardní výkon, tak jsme asi neměli šanci. Oni nám takhle ale umožnili myslet na postup tím, že přijeli hodně uspokojení. My navíc věděli, že sami hůř než v prvním utkání ani hrát nemůžeme. V Brně bylo všechno s úplně jinou energií. Už po pětadvaceti minutách byl srbský náskok pryč, oni byli nervózní a my našlápnutí. Druhý poločas byl těžký, ale důležité bylo, že jsme si udržovali takový náskok, že vlastně soupeř už musel dotahovat.
Kdy jste začal věřit, že ten obrat z říše snů dotáhnete do vítězné tečky?
Nesměli jsme ani vteřinu polevit, pořád to chtělo valit útok dopředu. Chtěli jsme odvetu odehrát tak, abychom mohli jet na dovolenou se vztyčenou hlavou. Jsem moc rád, že ten průšvih z Niše, kde jsme zahráli katastrofálně, se povedlo absolutně odčinit. Naklonili jsme si sportovní osud, tím jak jsme za tou víru šli a teď můžeme i slavit.
Vy jste byl i s bolavou nohou hodně platný na pivotu. Jak jste to vydržel?
Jak rostlo skóre, odcházela bolest. Bylo to pro mne vlastně nejlehčí zápas od toho zranění, už nebylo nač se šetřit. Můj zdravotní stav je poslední čtyři týdny stejný. Netrénuju a připadám si jako hráč NBA, který se jen udržuje fit, aby zvládl zápasy. Jsem teď vyčerpaný, ale moc šťastný. Teď snad mohu odjet v klidu hrát svůj oblíbený golf.
Česko si po osmi letech zahraje na mistrovství světa házenkářů. Jak vám to zní?
Jedeme do Kataru, což je pro každého z nás obrovská věc. Za těch všech okolností, že jsme vůbec postoupili, se rovná zlaté medaili. Národní tým prochází omlazením a pro spoustu kluků oba ty zápasy byly jako křest ohněm, a třeba jak tady v Brně zahráli Motl s Jurkou, to klobouk dolů.
