Článek
Vy jste zažila i premiérovou účast před třemi roky, kdy jste uhrály tři body ze šesti utkání. V čem byl největší rozdíl?
Je pravda, že předtím jsme tolik nevyhořely. Teď nám chyběly zkušenosti. Je smutné, že já jsem ve 22 letech jedna z těch zkušenějších. Tým jsme měly hodně mladý, někdy nám chyběla na palubovce chladná hlava, která by hru zklidnila. Často jsme toho chtěly zvládnout moc najednou a kupily jsme chyby.
Jak jste prožívala letošní skupinovou fázi bez jediného vítězství?
Mám smíšené pocity. Zahrát si Ligu mistryň je samozřejmě sen každého házenkáře. Je to velká show, užívala jsem si tuhle zkušenost. Ale zpětně je na to smutný pohled. Jsem ráda, že už je konec. Ukázalo nám to, že rozhodně nejsme na úrovni top evropských týmů. Máme na čem zamakat.
Nebylo by lepší se raději přihlásit o patro níže do Evropské ligy?
Podle mě určitě. Kdybychom se tam dostaly do skupinové fáze, bylo by to pro nás rozhodně příjemnější.
Čekala jste, že mohou přijít až takové debakly v průměru o téměř 17 branek?
Měla jsem větší očekávání. Chtěly jsme uhrát aspoň bod nebo dva. Ale hned na úvod jsme dostaly strašnou dardu o 23 gólů. Viděla jsem, že cíl byl asi nereálný. Psychicky nás to srazilo. Nejsme zvyklé prohrávat. Četly jsme i články a komentáře. Vím, že to je blbost, protože to rozhodně nepovzbudí. Po zápasech jsme po sobě koukaly a nevěděly jsme, co máme říct. Otevřelo nám to oči. Navíc se nám zranilo hodně hráček, ale soupeři stejně byli úplně jinde.
V čem vás nejvíc předčily hvězdy jako Cristina Neaguová, Katrin Klujberová nebo třeba Markéta Jeřábková?
Jsou stokrát víc dynamičtější, rychlejší i silnější, umí přejít jedna na jednu. Ne nadarmo jsou nejlepší na světě. Navíc hrajou hrozně jednoduše. Na tři různé signály, které opakovaly. Zatímco my jich měly třeba dvanáct. To se snažíme změnit.
Špatné výsledky v Lize mistryň se navíc promítly i do interligy, v níž jste prohrály třikrát v řadě, což se vám od nepřetržitého zlatého tažení posledních v posledních deseti letech nestalo.
Snažíme se vyhrát Český pohár i play off interligy a přepínat mezi jednotlivými soutěžemi bylo obtížné. V Lize mistryň jsme schytávaly debakly, na domácí scéně jsme potřebovaly vyhrávat, ale výkony nebyly ideální ani tam a porážky bolely o dost víc. Navíc obě soutěže se pískají úplně jinak. V Lize mistryň do vás soupeřka zajede a je ticho, zatímco v interlize se píská skoro všechno.
Výsledkovou a herní krizi v listopadu odnesl kouč Struzik, na jehož místo přišly staronové tváře Jiřího Tancoše a Jiřího Hanuse. Jaká to byla změna?
S Adrianem jsme všichni byli kamarádi. Vztah jsme měli pěkný a loučení bylo nepříjemné. Ale věděli jsme, že něco nefunguje. Přineslo to pozitivní změnu. Máme dva trenéry, jeden se soustředí na obranu a druhý na útok.
Nehrozí tedy, že by skončila hegemonie mosteckých házenkářek?
Už se můžeme soustředit na domácí soutěže na sto procent, to bude výrazně jednodušší. Takže si nemyslím, že by naše nadvláda v Česku měla skončit.
