Článek
Mladé Češky dokázaly zvítězit v obou zápasech osmifinálové skupiny nad Německem i Slovinskem, po rozhodujícím utkání Německa s Angolou však postupuje díky lepšímu skóre do čtvrtfinále právě africký tým.
I když jste nepostoupily, saháte po historickém úspěchu. Jaké byly vaše začátky s házenou?
U nás v Kynžvartu je házená sport číslo jedna, takže jsem neměla moc na vybranou. Přivedl mě k tomu taťka, když mi bylo asi pět. On pak začal trénovat a zlepšoval se v trénování, stejně jako já v házené. Když jsem šla do prváku na gympl, tak jsem začala hrát v Mostě a zůstala tam dva roky. Pak přišel návrat do Kynžvartu, protože jsme začaly hrát ženy, a od té doby působím tam.
Vždycky jste věděla, že je házená pro vás na prvním místě?
Ano, asi jsem neměla nikdy potřebu hrát jiné sporty, třeba tenis, volejbal nebo atletiku. Vždycky jsem do házené byla zapálená na 100 procent. Občas si pro srandu jdu něco zkusit, třeba právě tenis, to je docela sranda. Případně cyklistiku nebo volejbal, když jsme třeba u vody.
Mladé české házenkářky na světovém šampionátu splnily úkol, postoupily ze skupiny.
Jaké jsou vaše házenkářské sny?
Určitě si jednou vyzkoušet zahraničí, zahrát si v nějakém větším týmu a mít tam výraznější roli. Ne jít do zahraničí a sednout si tam na lavičku. Co se zahraničního angažmá týče, hodně mě láká Francie. Bylo tam i hodně holek z Česka, hraje se tam rychlá házená a vypadá dobře. Nebo by se mi líbily i severské země. Ale musí to být postupně – nemůžu teď úplně myslet na to, že si chci zahrát finále Ligy mistrů...Nejbližší sen je být v seniorské reprezentaci a hrát co nejlépe českou soutěž, dokud v ní budu.
Co vnímáte jako vaše přednosti ve hře? A co jsou naopak vaše slabší stránky?
Asi, že jsem hodně rychlá a mám dobré načasování, co se týče přechodu dopředu. To bude asi největší přednost. Zlepšit bych chtěla určitě obranu, tam cítím, že mám mezery, nicméně se to postupně zlepšuje.
Jak si užíváte současné juniorské mistrovství světa ve Slovinsku?
Jsem moc ráda za to, jakou máme partu, protože ne vždycky se povede, že když se sejdou holky z celé republiky, tak si takhle sednou. Myslím si, že máme fakt velké štěstí, že si všechny rozumíme a žádná z nás nemá problém se s někým bavit. Všichni si to užíváme, jelikož je to i nás poslední šampionát takto společně. O to více jsme šťastné, že tu jsme, a snažíme se si to stoprocentně užít.
Jak prožíváte momenty bezprostředně před zápasem?
Když máme třeba hodinku do odjezdu, tak bývám sama – připravuju se, učešu se a potřebuju mít svůj svět. Ale jinak přes den hodně povídám, někdy říkám i blbosti, ale potřebuju ze sebe dostat nervozitu. Obecně bývám dost nervózní, hodně to prožívám.
Pomáhají vám nějaké rituály?
Musím si udělat copánky. A pak si obouvám první levou ponožku a levou botu.
Copánky v českém týmu hodně frčí. Zaplétáte si je navzájem?
Většinou to dělám všechno já a spoluhráčka Míša Smějová, pleteme je všem. Já sem jezdím vlastně na házenou i na kadeřnictví (smích). Reprezentace je ale samozřejmě obrovská čest. Snažím být co nejlepší a vydat ze sebe maximum, abych dobře reprezentovala naší zemi, náš sport a celkově českou házenou.
