Článek
Pospíšilova unikátnost tkví i v tom, že oblékal reprezentační dres nepřetržitě dvanáct let a za tu dobu se stihl představit na třech olympijských hrách. Startoval v Mnichově (1972), Montrealu (1976) a Moskvě (1980), což vedle něj z československých reprezentantů dokázal už jen další legendární brněnský hráč Kamil Brabenec.
V reprezentačním dresu odehrál Pospíšil celkem 276 zápasů. Se světovou elitou se úspěšně poměřoval také na světových šampionátech. V roce 1970 obsadil coby benjamínek v národním týmu 6. místo na MS v Lublani, o osm let později pomohl Československu na Filipínách k 9. místu.
Z reprezentačních akcí se ale přece jen dočkal jedné velké medaile, byl to bronz z ME 1977 v belgickém Lutychu. Na evropském šampionátu se představil celkem pětkrát. Na mezinárodní scéně uspěl i s brněnským Spartakem. V roce 1968 dosáhl na druhou příčku v PMEZ a o šest let později přidal v roce 1974 stejné umístění v PVP.
Ze čtrnácti ligových sezon bral hned v polovině z nich medaili. Nikdy se mu však nepodařilo vystoupat až na stupínek nejvyšší. Valnou většinu svých cenných ligových kovů získal v rodném Brně – celkem třikrát stříbro a dvakrát bronz. Další medaile pak přidal s Duklou Olomouc – jednu ze stříbra a jednu z bronzu.
Po konci profesionální kariéry pak herně vypomáhal ještě například ve Valašském Meziříčí nebo Novém Jičíně a v roce 2016 byl uveden do Síně slávy České basketbalové federace. Do posledních let svého života se účastnil všemožných veteránských klání. Ještě loni na podzim byl z pozice nestraníka lídrem hnutí Sportovci při komunálních volbách v Brně, ale do zastupitelstva se nedostal.
