České šampionky o unikátním úspěchu: I Messi vyhrál Ligu mistrů „jenom“ čtyřikrát

Jak jste prožívaly první dny po triumfu v Lize mistryň?

Jeřábková: Užívaly jsme si euforii. Letos jsme nebyly pod tlakem. Úplně se nečekalo, že titul obhájíme. Ale za vítězstvím jsme si šly.

Knedlíková: Největší oslavy probíhaly hned po zápase. Měly jsme objednaný jeden podnik, kde jsme se sešli celý tým i s rodinami, přáteli nebo sponzory. Byla to velká akce. Pak už jsme se vydali každý svou cestou. Ještě jsem zůstala v Maďarsku a navštěvovala kamarády, protože jsem tam strávila velkou část života.

Jsou pro vás zápasy proti Györu pořád speciální?

K: Pořád jo. Hrála jsem tam šest let, ještě tam mám bývalé spoluhráčky a kamarádky. A stále je to jeden z nejkvalitnějších klubů světa.

Semifinále nabídlo parádní ofenzivní přestřelku 37:35, těžko překonatelný zápas. Viděly jste to stejně i z palubovky?

J: Tam jsem to tolik nevnímala, ale je pravda, že jsme dostaly ohromné množství ohlasů, jak úžasný duel to byl. Hlavně prvních patnáct minut, kdy jsme pořád běhaly nahoru dolu. Pro diváka atraktivní zápas. My jsme se utrhly do náskoku, ale obzvlášť v ženské házené se obraty často stávají. Naštěstí jsme to psychicky ustály.

Oba duely jste odehrály v Budapešti proti maďarským celkům. Zažily jste někdy lepší atmosféru?

K: Tak padl divácký rekord, takže určitě ne. Když se na nás Györ dotahoval, hala fakt začala neskutečně bouřit. Byl to neuvěřitelný zážitek.

J: To jo. Čekala jsem, že padne další rekord, když se do Final Four dostaly dva maďarské týmy. Taková kulisa sportu ohromně pomáhá. Snad se bude návštěvnost ještě zvyšovat.

K: Ale to by museli přistavět tribunu, víc lidí už se tam v Budapešti nevejde. (směje se)

Ve finále už jste byly favoritkami. Byla znát po vítězství nad Ferencvárosem hlavně velká úleva?

K: Přesně tak. Ale ve Final Four se těžko hledá favorit, může se tam stát úplně cokoliv. Mám obrovskou radost, že jsme to znovu zvládly. Každý titul je pro mě jiný, ale nikdy se to neomrzí.

J: Já to prožila „teprve“ podruhé. Radost i euforie byly vždy úžasné, ale nedá se to moc srovnávat. Obě sezony byly dost jiné, náš tým se obměnil. Ale měly jsme takovou kvalitu na každém postu, že jsme to znovu dokázaly. Někdo podruhé, někdo pošesté. (usměje se)

To mi hezky nahráváte. Jano, odejít z nejlepšího klubu světa do nejlepšího klubu světa, to se někomu jen tak nepovede, že?

K: No vyšlo to úžasně. Když jsem odcházela z Györu do Kristiansandu, svému rozhodnutí jsem věřila. Samozřejmě jsem ale si nemyslela ani v nejkrásnějším snu, že se tohle povede. Netušila jsem, že se mi podaří v kariéře vyhrát Ligu mistryň byť jen jednou.

Uvědomila jste si už vůbec, co jste dokázala? Šestkrát po sobě tuhle nejslavnější soutěž ještě nikdo neovládl.

K: Ještě asi ne. Mám pocit, jako kdybych se zítra měla probudit ze snu. Ale ona je to realita. Úžasná realita. Zároveň si však uvědomuju, že to je týmový sport. Za tímhle vším stojí spousta kvalitních spoluhráček. Neberu to za nějaký osobní úspěch.

Přijde mi, že v Česku je ale tahle rekordní série trochu nedoceněná. Zkuste laikovi vysvětlit, jak těžké je vlastně vyhrát Ligu mistrů.

J: Jako když se fotbalista z málo známé země dostane do Realu Madrid a vyhraje s ním Ligu mistrů. I Messi ji vyhrál „jenom“ čtyřikrát.

K: Samozřejmě ve fotbalu je jiná konkurence i sledovanost. Ale že se někdo z Česka, kde házená není tak populární a běžný sport, dostane do házenkářské bašty v Norsku, je něco speciálního.

V Kristiansandu jste strávily společné dva roky. Jak jste si je užily?

J: Vždycky je daleko lepší mít v týmu krajanku. Cizinci úplně nerozumí našemu českému humoru. Ne všechno se navíc dá říct v angličtině tak vtipně jako v češtině. Tohle byla velká výhoda.

K: Byla to paráda. Mrzí mě, že odchází.

J: Mě samozřejmě taky, že už si spolu asi nezahrajeme. Jsem ohromně vděčná, že jsme mohly být společně v jednom týmu. Jana je člověk, který si zaslouží všechno, co dokázala. Taková házenkářka už se v Česku podle mě nenarodí.

K: Já se snad rozbrečím. (utírá si slzy)

Jak vám vyhovuje život na severu Evropy?

K: Norsko je nádherná země s překrásnou přírodou. Mentalita Seveřanů mi celkem vyhovuje. Sice mají na všechno dost času, ale aspoň to, co řeknou, pak opravdu platí. Jsem tam spokojená.

J: Řadím Norsko na nejvyšší příčky. Život tam je oproti Česku ohromně pohodový a klidný. U nás se za vším moc honíme a moc spěcháme. Skandinávii jsem si oblíbila, i proto jsem jako další působiště zvolila Dánsko.

Není pro vás přestup do dánského Ikastu trochu krok zpět?

J: To jsou silná slova, ale je pravda, že jsem si je vyslechla nejednou. Je to moje osobní rozhodnutí, za kterým si stojím. Nechci ničeho předem litovat. Budu toho případně litovat, až když to zkusím. Třeba zjistím, že jsem se nerozhodla správně, ale vždycky i na té špatné zkušenosti se dá najít něco dobrého.