Článek
Spletitými cestami přitom mířila k excelentnímu výsledku. Od ragby - hlavně sedmičkového - přebíhala k softbalu. S šišatým míčem začínala hrát už v době, kdy byl tento sport u nás téměř čistě mužskou záležitostí a dnešní boom ženského ragby se teprve rodil.
V osmi letech se dostala do klubu ARC Iuridica, v kterém hrála za mladší žáky. „V asi deseti letech jsem s ragby musela skončit, protože tou dobou se v Čechách ještě žádný ženský tým nevyskytoval a kluci začínali mít navrch," vzpomíná Křiklánová. Po vzniku ženských klubů se Petra k ragby několikrát vrátila, v sedmičkové verzi se ukázala výrazněji i na mezinárodní scéně. Nicméně poté se rozhodla reprezentovat v softbalu, díky kterému se dostala na Nový Zéland, kde oživila ragbyovou minulost.
„Na konci února letošního roku jsem šla na první trénink týmu HOBM (Hutt Old Boys Marist), za který ostatně hrál ve stejné sezóně i reprezentant Václav Jursík. No a u patnáctkového ragby už jsem zůstala. Takže pro mě úplně nová zkušenost, protože do té doby jsem hrála jen sedmičkové," připomíná ragbistka.
Ocenění „hráčka roku 2015" je pro českou hráčku v novozélandské konkurenci mimořádností. V každém tamním klubu je několik týmů od „áčka" až mnohdy i po „déčko" a česká vyslankyně se dostala rovnou do A-týmu HOBM, kde hrává po boku bývalých či současných hráček Black Ferns, novozélandské ženské reprezentace.
Soutěž NWPC je pak, stejně jako nejvyšší novozélandská mužská ragbyová soutěž, měřením sil oblastních výběrů. Do týmu Pride se snaží probojovat hráčky z osmi wellingtonských klubů. Vyšlo to i Češce vzešlé z ragbyově skromných poměrů.
Na Novém Zélandu plánuje odehrát ještě minimálně jednu klubovou sezónu.
