Článek
„Bude pocta zahrát si proti takovým týmům, i když obtížnější los už bych si ani neuměl představit. Nesmíme z nich ale mít strach. Pokud bychom se vešli mezi dva postupující, bylo by to nádherné překvapení. Uděláme pro takové překvapení všechno," říká zkušený hráč, jenž přijímá roli režiséra hry.
„Nechci se za něco schovávat. Jsem v národním týmu, abych předával svoje schopnosti i zkušenosti. Budu se snažit spoluhráče řídit nejen přímo v zápase, ale i v kabině," říká Bečvář od léta působící v lucemburském Differdange, kde oceňuje větší klid, než poznal při bundesligových angažmá. „Po letech v Německu jsme se s rodinou rozhodli zkusit něco úplně jiného," tvrdí.
Kvůli zlomenině kůstky v noze Bečvář vynechal listopadová poslední přípravná utkání národního týmu s Rakouskem. „Bylo to zvláštní zranění na palci, dokonce hrozila operace. Nemohl jsem pořádně běhat, ani jsem s tím podle lékařů neměl. To jsem se bál, aby nebyl v ohrožení můj start na šampionátu. Ale dokázal jsem se vrátit na palubovku rychle a bolesti už nemám. Rentgen ukázal, že kůstky srostly bez problémů," ulevilo se mu.
Dlouhá zápasová pauza před šampionátem ale není ideální. „Je to trochu nevýhoda, tréninkem se dá nahradit zápas těžko. Ale musím se s tím popasovat," velí Bečvář. Českému týmu ovšem aktuálně komplikuje přípravu i koronavirus. Testy odhalily nákazu variantou omikron u jednoho z hráčů a jednoho z členů realizačního týmu.
Reprezentace proto přerušila na tři dny tréninky a čekala na výsledky středečního i pátečního přetestování, které vyznělo pro všechny negativně a potvrdilo tak správnost nastaveného režimu. Národní tým už obnovil společnou přípravu, ale zároveň dělá všechno pro to, aby celá záležitost nedopadla jako loni před světovým šampionátem v Egyptě, kam nakonec právě kvůli covidu neodjel.
Bečvář původně věřil, že ve slovenské metropoli bude mít národní tým silnou diváckou podporu. Jenže zatím se stále neví, jestli se nebude celé mistrovství hrát bez diváků, o čemž se má rozhodnout teprve v neděli. „Říkám si, jestli by to vůbec mělo smysl. Hrát před prázdným hledištěm mě děsně se..," říká upřímně.
V případě, že do hlediště v Bratislavě budou smět fanoušci, určitě tam dorazí i Bečvářův otec, sám bývalý tahoun reprezentace a účastník tří mistrovství světa i OH 1992 v Barceloně. Bečvář mladší kráčí v tátových házenkářských šlépějích a rád si od něj nechává poradit. „Říká mi, ať se hlavně nebojím střílet. A ať se ze šampionátu nepodělám," dodává s úsměvem.
