Článek
Ještě před dvěma lety vládl v klubu na pražské periferii božský klid. Pohyboval se na úrovni play-off, častěji pod jeho čarou, ovšem sestup se ho netýkal. Pak vstoupil „do ringu" mecenáš Tomáš Janeček a s ním osm milionů korun ročně. Nakoupily se posily a stouply ambice. V první sezoně došlo ke stabilizaci, ve druhé už Lvi čeřili vody. Byla z toho pátá příčka po základní části a všichni se těšili na vyřazovací boje. Jenže se objevil covid-19. „Všichni byli zklamání, vždyť nemohli dokončit svou práci," popisuje Řehák, vystudovaný právník a psycholog.
Srovnat hráčům hlavy – tak vypadala jeho zásadní zkouška. „V týmu vládla pohoda a najednou bylo po všem. Bylo to stejné, jako když chystáte dort k oslavě a ta je najednou zrušená," přirovnává mentální kouč. Ze všech sil se snažil nabízet svůj pohled. „Na každé věci, co se děje, můžete najít něco pozitivního. Přišel čas jen pro nás, šance uvědomit si spoustu věcí, které v plném zápřahu nemůžete vnímat," vysvětluje. „Řada lidí se začala utápět ve splínech, byla naštvaná. Ano, stalo se něco podstatného, ale nešlo o konec světa. Bylo třeba najít svou novou roli. Znovu objevit hodnoty, pro které sport děláme a vrátit se daleko silnější."
Tak uvažoval nejenom Řehák, ale i mecenáš Janeček. Rozpočet nesnížil a rozhodl se, že „doba pokoronavirová" bude patřit Lvům. Ti s pomocí vlastní matematické aplikace SmartVolley našli dva špičkové srbské hráče, nebránili se ani návratu českého reprezentanta Jakuba Janoucha z bundesligového angažmá. A neváhali, snad v duchu svého názvu, vyhlásit útok na zlato. Podobné chování je v českých volejbalových luzích a hájích naprosto nestandardní a přineslo obdiv i úšklebky. „Je třeba si dávat cíle. Velké i malé. Na sezonu i každý den. V momentě, kdy je nemáte, motáte se v kruhu. Když ano, vidíte mapu, kudy a kam jít," říká psycholog.
Podle jeho mínění Lvi vlastně jinou možnost neměli. „Prohlášení a ambice, které teď zazněly, jsou přirozeným vyústěním dvouletého úsilí," vysvětluje Řehák. „Během něj se začala budovat „lví farma", komunita výborných lidí, ale i špičkový pražský extraligový tým, jenž chce hrát na evropské úrovni. Vidíme teď před sebou horu a nebudeme přece říkat, že na ni nechceme vylézt," argumentuje.
Jenže: žádný tým nevyhraje titul bez přispění všech členů kádru. A na Lužinách stále najdete početnou skupinku juniorů – byť reprezentantů. I oni sehrají na ploše tisíce výměn. A v hlavách budou poprvé v životě mít: musím! „Víc než polovina kádru má skutečný zájem o naše sezení. Překvapilo mě, že je mezi nimi početná skupina mladých – juniorů a kadetů. Prostě se rozhodli na sobě pracovat. Uvědomují si, že hlava je podstatnou součástí jejich výkonu. Mají ambici a vědí co chtějí. Nepochybuji o tom, že jsou zralí tlak unést," dodává mentální kouč.
