Článek
Kotník je kloub složitý nejen svou anatomickou stavbou, ale i biomechanicky. Jeho horní část tvoří vidlice z kostí holenní a lýtkové, nasedající na kost hlezenní, dolní část pak skloubení kostí hlezenní, patní a člunkové.
V horní části natahujeme a ohýbáme špičku, v dolní pak provádíme viklavé pohyby do stran, součet všech těchto pohybů pak umožňuje kroužení ve všech směrech. Kloub zpevňuje velké množství vazů. Musí být tedy zároveň dosti pevný, ale i pružný a ohebný.
Zranění kontíku
Podvrtnutí vzniká častěji na zevní straně, můžete ale dopadnout i na stranu vnitřní. Rozlišují se tři stupně poranění:
- Distenze, natažení vazu s mikroskopickými trhlinami vazu
- Parciální/částečná ruptura vazu
- Kompletní přerušení vazu, někdy s odlomením dolního konce kosti lýtkové (nebo holenní)
U lehčích poranění prvního až druhého stupně nemusí být bolestivost příliš výrazná. Obvykle můžete dokončit svůj běh, nebo alespoň dojít po svých. Bolest ale výrazněji cítíte až druhý den s postupným vznikem otoku měkkých tkání. Přetržení vazu pak provází silná bolest, otok a krevní výron od začátku a po svých nejspíš nedojdete.
Syndrom vytahané gumičky
Tento termín nejspíš ve své lékařské zprávě nenajdete, poraněné vazy však mohou vypadat naprosto stejně. Ty se dokážou zahojit, když na to mají dostatek času. Pokud tedy vyběhnete dřív, hrozí u poraněných vazů tzv. zhojení jizvou v prodloužení, kdy vaz ztrácí své vlastnosti a vzniká nestabilita v kloubu.
Nedoléčená, i když často zdánlivě banální zranění tedy mohou mít vliv pak nejen na pozdější stav kloubu samotného, ale i okolních struktur. U některých lidí pak dochází k častým a opakovaným poraněním s následkem vzniku chronické nestability v kloubu s pocitem nejistoty v kroku, občasnými bolestmi a rizikem recidivy. Lehčí nestabilitu lze vyřešit ortézou, tejpováním a cvičením, těžší pak operativním zkrácením porušených vazů.
Léčba zranění kontíku
V prvních chvílích po zranění pomůže ledování – k zamezení vzniku otoku a snížení bolesti. Dobře tu poslouží třeba sáček se zeleninou. Končetinu držíme v klidu a zvýšené poloze. Délka hojení záleží na rozsahu poranění i stáří zraněného.
Mikroruptury potřebují přibližně tři týdny, těžší poranění se obvykle fixují sádrovým obvazem s pozdější rehabilitací a postupným zvyšováním zátěže. Procesu hojení a regenerace výrazně napomáhá léčba rázovou vlnou.
Návrat ke sportu po zranění
Hojení můžeme podpořit i doma – zvýšením prokrvení postižených měkkých tkání a znovuzískání jistoty v pohybu a zpevnění vazů, posílení okolních svalů, které budou pravděpodobně více či méně oslabené. Ve fázi hojení se tedy hodí teplo, střídavé koupele (šlapačky), Priessnitzovy obklady, stimulace chodidla masážními ježky a postupné zatěžování na balančních podložkách – zprvu v sedu, později ve stoji.
Jak přesně na to – a jak postupně zvyšovat zátěž, vám fyzioterapeut rád ukáže a poradí. Vzhledem ke složité struktuře kloubu a měkkých tkání je nezbytně nutné obnovit stabilitu kotníku v co možná nejkratší době.
K tomu lze využít nepřeberné množství labilních ploch. Ty kotník trénují ve stabilitě a dostávají jej do podobných situací, jaké ho čekají v každodenní zátěži. Čím více na to bude noha připravená, tím větší budete mít jistotu při chůzi, běhu a jakémkoliv dalším pohybu. Důležitou součástí je i péče o svaly chodidla, které nejen že tvoří dvojici kleneb důležitých pro chůzi i stoj, ale i jejich funkci hluboké citlivosti, která je během fixace vždy potlačena.
