Článek
Jaroš se pokusil završit své himálajské sólosnažení už o víkendu, nepřízeň počasí jej ale k vrcholu Lhoce nepustila a zahnala jej zpět do základního tábora. Čekání na okno pěkného počasí skončilo po necelých třech dnech odpočinku, přestože předpověď na následující dny také není jednoznačná. „Počasí je tentokrát trochu neznámá,“ poznamenal horolezec z Nového Města na Moravě.
Dnes se Jaroš vydal do druhého postupového tábora, zítra se chce přesunout do trojky ve výšce 7210 metrů a v noci ze čtvrtka na pátek vyrazit k vrcholu Lhoce. Přímo, bez budování čtvrtého tábora. „Je to dálka, nebudu to rvát za každou cenu. Ale budu se rvát. Na Manaslu jsem měl poslední tábor v 7050 m, loni na Gašerbrumu I taky v 7000 m. Vím, tohle je Lhoce, jiná liga. Ale C4 je ‚jen‘ 600 metrů výšky navíc, ale taky plus jeden den a plný náklad. Myslím, že se to srovná. Tentokrát nepůjdu nahoru na 99 procent sám,“ přemítal.
Šerpové přecházejí jednu z trhlin v ledopádu Khumbu.foto: Radek Jaroš
Pokořitel jedenácti osmitisícovek působí sám pod Everestem a Lhoce již šestý týden a sám cítí, že mu začínají „docházet baterie“. „Vůbec už mě nebaví snídat, obědvat a večeřet sám a čumět do stěny stanu. Ještě že nemám zrcadlo a nevidím ten svůj ksicht. Jak vypadá zelená barva? A teplo? Těším se, až každý ráno nebudu smrkat krev, až si sednu na záchod a přečtu noviny. Jak vstanu, dojedu pro čerstvý pečivo a budu snídat v ranní rose na zahradě...,“ zasnil se Jaroš.
Horolezec vyhlášený buldočí zarputilostí opouštěl základní tábor ve zvláštním rozpoložení, k němuž přispěly i události u jiné expedice. „Nahoře umřel jeden Šerpa, nevím proč. Leží na plošině pro vrtulník sto metrů od mého stanu. Vím, jak je to strašný, když umře kamarád,“ dodal Jaroš. V pátek snad přijdou z Himálají mnohem optimističtější zprávy.
Vrchol Mount Everestu v krásném počasí ze třetího tábora. Pohled ze západní kotliny (West Cwm), vpravo nad stanem Jižní sedlo.foto: Radek Jaroš
