Proti světové elitě, v pozadí Pražský hrad. Musím se s tím poprat, hlásí Ondra. Přihlížet bude i syn

Světový pohár se v Česku konal naposledy v roce 2009, jak na závod v Brně vzpomínáte?

Trochu nerad, moc se mi nevyvedl. Bylo mi 16 let a tlak asi trochu zapracoval. Doufám, že teď už mi zkušenosti pomohou, abych před domácím publikem předvedl to nejlepší.

Vyhovuje vám závodit pod tlakem?

Můžete se připravit dvěma způsoby. Buď se vlastně nepřipravíte vůbec a nemáte co ztratit, což není úplně můj styl. Takže cílem je se cítit dobře a být kvalitně fyzicky připraven. Pak jdete do závodu se zdravým sebevědomím, kdy se tlak dá zvládnout lépe. Trasy, cesty a bouldery jsou stavěny profesionály tak, aby nebyly jednoduché, ale naopak co nejvíce vykutálené, zajímavé a fyzicky náročné. Nedá se lézt na jistotu. V boulderingu je výhoda, že se dá za daný čas udělat více pokusů, ale když je boulder náročný, dáte klidně maximálně tři pokusy. Je potřeba jít do závodu naplno, nemyslet, co by mohlo stát, s „vypnutou" hlavou se leze nejlépe.

V rozběhnuté sezoně se představíte poprvé, jak zatím vypadal váš trénink?

Jarní sezonu jsem piloval vytrvalost pro lezení na obtížnost, protože v kombinačních závodech, který bude i na olympiádě v Paříži 2024, se ukazuje, že má oblíbená disciplína, tedy právě lezení na obtížnost, obsahuje více vytrvalostní a obtížnější cesty. Chtěl jsem se připravit a trénovat trochu jinak, abych viděl dopady i na čistou sílu.

Berete jako vrchol roku listopadové mistrovství světa v Bernu, kde se budou rozdělovat první místa právě na olympijské hry?

Samozřejmě. Už jen samotný šampionát je prestižní záležitost, v našem sportu se koná jednou za dva roky. Rozhodně by bylo příjemné se na olympiádu už kvalifikovat, ale podmínky jsou poměrně kruté, budou k mání jen tři vstupenky. Pokud se to nepovede, je pořád příští na jaře nominační série více závodů, což mě do určité míry uklidňuje.

S jakým výsledkem budete na Letné spokojený?

Vím, jaké jsou moje cíle pro sezonu. Kdyby to byl světový pohár v obtížnosti, bylo by cokoliv mimo medaile zklamání. Bouldering je něco jiného, neúčastnil jsem se v posledních letech tolika závodů, nemám body a budu tedy v kvalifikaci později s vyšším startovním číslem. Bude zřejmě tepleji, chyby už budou špinavější. Ale musím se s tím poprat.

Jaký typ cest by vám seděl?

Dá se odhadnout, že bude jedna pomalá plotna, jeden nebo dva převisy, ale to, jak přesně budou vypadat jednotlivé kroky, se předvídat nedá. Je sice nějaký hlavní stavěč, který ale hlavně dohlíží. Na práci se podílí celý tým, čímž se eliminuje jeden rukopis.

Děje se vám, že když přijdete k boulderu, už víte, že to nepůjde?

Může se stát několik věcí. Buď si řeknu, že to půjde, nebo prvních dvacet až třicet sekund vůbec nevím. Někdy to tak opravdu je a stává se to všem závodníkům, že na správnou metodu přijdou až po několika pokusech, nebo taky vůbec. Někdy to jde s těžší metodou, někdy ani s ní. Bouldering je neuvěřitelně komplexní věc, záleží na připravenosti a schopnosti umět kroky číst. No a pak je tu čiré štěstí, že vás zrovna určitý krok napadne.

Už jste sledoval, jak se na Letné staví stěna?

Ještě ne a možná jsem i rád, že ji uvidím až v den závodu. To, jak samotná stěna vypadá, vím. Do určitě míry jsem měl možnost do toho kecat, protože se bude používat do budoucna i pro domácí závody. Cílem je, aby byla co nejzajímavější, nejvariabilnější a mnoho let dobře sloužila. Ale vzhled stěny finální podobu boulderů moc neovlivní a práci stavěčů příští týden ani vidět nechci.

V pozadí se tyčí Pražský hrad. Dá se scenérie porovnat s jiným místem, kde jste už závodil?

Nikdy jsem nebyl v hlavním městě velké země, kde by závod světového poháru vypadal podobně. Samozřejmě v Chamonix, kdy je na fotkách v zapadajícím slunci vrchol Mont Blancu, to je také fantastické. V Praze máme benefit, že se lezení dostane k více lidem, kteří třeba nejsou lezci nebo z outdoorového světa a půjdou zrovna okolo.

Na koho ze soupeřů se nejvíce těšíte?

Mám rád Jihokorejce Džong-won Čona, kterému se letos poměrně daří. Jinak se rád koukám na Tomou Narasakiho nebo Mejdiho Schalcka. Mám se od nich určitě co učit, jsou to mistři v koordinačně-dynamických věcech, kde jsou nepopiratelně lepší, ale naopak v jiných stylech zase já.

Bude v Praze i váš syn Hugo?

Ano, dorazí. Bude to jeho první světový pohár, který nebude sledovat v televizi.

Loni byl v Česku Evropský pohár, v čem je největší rozdíl?

V kvalifikacích jsem minulý rok očekával, že trasy budou lehčí a bude se postupovat na pokusy, což se také naplnilo. Tentokrát budou bouldery už od začátku náročné, většinou na těch největších akcích není jedno kolo výrazně těžší a často je nejvíce fyzicky náročné semifinále. Finále se pak staví na efekt pro diváky, aby to bylo koukatelné.