Článek
Budapešť (od našeho zpravodaje) ‑ Měl za sebou první část kvalifikace na boulderu a u stěny v kampusu Ludovika, kde kvalifikační boje probíhají, se začali shromažďovat japonští novináři a štáby. S jediným cílem, vyzpovídat brněnského rodáka, který posouval lezecké hranice.
Dokonce i dopingoví komisaři na chvíli polevili ze svého přísného kontrolního výrazu a poprosili Ondru o fotografii. Totéž dobrovolníci, kteří budou mít ke společné fotografii i vzpomínku v podobě podpisu na tričku.
Způsobně přitom počkali, až se na Ondrovi vyřádí fyzioterapeutka Gabriela Vrablíková, která dávala dohromady lezcovo lehce pochroumané rameno z boulderů.
„Měl jsem trošku dramatické čtvrteční odpoledne. Trochu jsem si ho pocuchal a ráno nevěděl, jak to bude. Můj výkon tím byl trošku ovlivněn, šel jsem na rameno opatrně, ale nakonec to docela šlo,“ pochvaloval si.
Kloub dostal zabrat na boulderech. „Vím, že moje ramena nejsou stabilní, občas ani při tréninku nějaké bouldery nezkouším. Snažím se na nich fyzioterapeuticky pracovat, aby byla co nejpevnější,“ líčil. Také v Budapešti na stěnu v pátek nastoupil s černým tejpem na rameni.
Přesto vystoupal až pod závěrečný převis, což mu zajistilo dostatečný bodový zisk pro postup do semifinále. „Věděl jsem, že díky fantastickému výsledku z boulderingu nemusím zalézt až tak dobře, abych se dostal do top dvacítky, tak jsem to hodně kontroloval,“ připouštěl.
„Ale byla to pěkná cesta, kterou bych si rád zalezl za normálních zdravotních podmínek,“ vyprávěl a na odpoledne si plánoval detailnější prohlídku ramene, která upřesní další plány.
V součtu s prvním kvalifikačním dílem v Šanghaji, kde Ondra skončil třetí, je totiž postup mezi elitní dvacítkou dostatečnou zárukou umístění ve dvanáctce, která se může těšit na Paříž. „Doufám, že mě nikdo neopraví, ale myslím, že to je jisté,“ hlásil s radostí, že si po třech letech opět zazávodí na olympijském svátku.
Adam Ondra při kvalifikaci v Budapešti.
A při srpnových závodech v Paříži se budou zřejmě hodit zkušenosti i z horkého budapešťského podniku. „Spousta lidí to tolik neřeší, ale pro mě to hraje docela roli. Nejvíc pomůže trénovat v podobných teplotách, což při té studené frontě po návratu ze Šanghaje úplně nešlo,“ popisoval.
V pátek v Budapešti budou teploty ve stínu dosahovat 34 stupňů, a tak Ondra kvitoval, že na řadu šel dopoledne hned jako čtvrtý, kdy stěna byla ještě ve stínu.
„To bylo určitě příjemné. A je dobré, že stan, který nám slouží jako izolace, je klimatizovaný. Protože jinak by pro pozdější závodníky byla velká nevýhoda, když se uvaříte už při čekání,“ věděl.
Náročnější tak byl čtvrteční bouldering. „Sice nebylo takové vedro, ale byla větší vlhkost. A mezi bouldery jsme byli ve stanu bez klimatizace, kde bylo daleko hůř než ve stínu stromů, docela jsme se vařili. Naštěstí byli stavěči hodní a v prvních dvou boulderech nás nechali se relativně tolik nezpotit a vydusili nás až v posledních dvou,“ usmál se.
V sobotu je v Budapešti na programu semifinále, z něhož postoupí osm nejlepších lezců do nedělního finále.
