Ondra zahodil nervozitu: Být první, cítil bych se nepatřičně. Stříbro chutná jako zlato

Splnil se vám sen?

Rozhodně. Stříbro chutná jako zlato. Kdyby mi někdo před závody řekl, že budu na pódiu s medailí, věděl bych, že budu spokojený. Měl jsem také štěstí. Nemrzí mě, že jsem nevyhrál. Vlastně jsem i rád, protože Korejec si triumf zasloužil, všechna kola lezl neuvěřitelně. Před jeho výkonem hlavně v semifinále musím smeknout.

Co si z víkendu vezmete do zbytku sezony?

Optimismus, že mě lezení zejména ve finále bavilo. Čekají mě i závody v lezení na obtížnost, kde je jen jeden pokus a celé je to trochu vážnější. Nikdy to není taková užívačka jako tohle finále před domácím publikem. Bouldering je zábavná hra, kterou rád hraji. Vím, že v něm nejsem nejkonzistnější. Když mám štěstí jako dnes, mohu být na bedně nebo vyhrát, ale také jsem vůbec nemusel postoupit z kvalifikace. A vlastně jsem tomu byl i blízko.

Je stříbro dobrým základem pro srpnové mistrovství světa, kdy se budou rozdělovat první místenky na olympijské hry?

Zůstávám nohama na zemi a vím, co je třeba, abych měl šanci se nominovat. Musím se připravit zejména na lezení na obtížnost, kde daleko méně záleží na štěstí a více na fyzické připravenosti. Dnes jsem se ale také cítil dobře, v klíčových momentech jsem zachoval klidnou hlavu.

Kdy jste si uvědomil, že je medaile blízko?

Můj výkon na jedničce a dvojce nebyl dobrý, na trojce jsem byl se sebou spokojený. V ten moment jsem věřil, že by to mohlo být dobré. Od začátku jsme si říkali, že poslední boulder nebude tak náročný a zřejmě ho všichni vylezeme, což se potvrdilo.

Co říkáte na podporu fanoušků, se kterými jste každý úspěch hodně oslavoval?

Byli fenomenální, mám za sebou jeden z nejhezčích závodů kariéry. U třetího boulderu, jenž rozhodl, mě právě diváci dohnali nahoru. Ve finále jsem ani nebyl tolik nervózní, chtěl jsem si ho užít.

Souhlasíte, že finále nebylo tolik náročné?

Stavěčsky se tolik nepovedlo, bouldery byly lehčí a je škoda, že rozhodoval právě ten jeden. Některé závody však dopadají hůře. Divácká show to byla a jsem rád, že vyhrál jeden z nejlepších. I To-hjon i třetí Mejdi Schalck byli neuvěřitelní a těší mě, že osud přisoudil zlato alespoň jednomu z nich. Na prvním místě bych se cítil asi trochu nepatřičně, na prvních dvou boulderech byli kluci jednoznačně lepší.

Dokázal jste porazit několik mladých vycházejících hvězd, mohou to brát jako určitou školu od zkušeného závodníka?

To vůbec. Před deseti lety bouldering více vypovídal o tom, jak je kdo fyzicky připraven. Teď je to kombinace samozřejmě lezeckého umu, každý má slabé a silné stránky, ale rok od roku jde stále více o štěstí. Jsou kluci, kteří nemají slabiny, přesto například Tomoa Narasaki do finále neprošel, byť bych si myslel, že semifinálový set mu bude vyhovovat.

Chystáte velké oslavy?

Už je pozdě, takže uvidíme, jestli se nějaké vyvrbí. Hned příští týden je závod v Itálii a větší oslava by mohla zkomplikovat mou účast. Teď se nejvíce těším zpět do tréninku.

Jak celý den prožíval váš malý syn Hugo?

Vyšlo to výborně. Normálně spí dvě hodiny přes poledne, ale semifinále ho vzbudilo, takže si dal odpolední šlofíček a nakonec vydržel do konce finále. Hned po skončení jsem si ho i pochoval a pozdravil se s manželkou. To bylo skvělé.