Článek
Budapešť (od našeho zpravodaje) – Finále kombinace je na programu v neděli, ale Ondra má v součtu se třetím místem ze Šanghaje už z pohledu boje o Paříž klid.
Je to úleva?
Já duševně slavil už v pátek, teď je to spíš potvrzení. (úsměv) Ale byl to těžký závod, který jsem ustál, a hlavně se nezranil, což je úplně nejdůležitější. Protože postavili velmi zajímavé bouldery.
Po nich jste také byl v polovině semifinále desátý. Neznervózněl jste?
Kdybych si předevčírem nenačal rameno, můj boulderový výsledek vypadá úplně jinak. Teď jsem o rameni zázračně skoro nevěděl, což potvrzuje, že do Paříže budu fit. Ale kdybych tyhle bouldery lezl v pátek, zaskóruju maximálně deset bodů. Protože když jsem se ráno rozlézal, říkal jsme si, že když budu mít smůlu, bude tam jeden boulder, který mě bude limitovat. Ale tři jsem nečekal. U spousty kroků jsem si říkal, jestli to mám vůbec zkoušet, nebo jít zpátky do izolace. Hlavně u třetího. Kdybych nebyl mírně zraněný, určitě bych ho vylezl. Zkoušel jsem to všelijak, ale na to, jak se měl lézt, jsem si netroufl. A myslím, že jsem udělal velice dobře.
Ve čtvrtém boulderu jste se dostal až nahoru a po něm si radostně plácl s Američankou Brooke Raboutouvou, která uspěla podobně. Co jste pak probírali?
V zázemí jsme si povídali, jestli má olympiádu jistou, nebo ne. Ona to měla nepříjemnější, že bojovala se svými krajankami, jedna kvóta byla už vyčerpaná a ještě musela bojovat s dalšími Američankami.
Z izolace jste neměl zprávy, co pak potřebujete v závodě na obtížnost. Ale v závěru už jste si mohl dovolit rameno šetřit.
To ne, šel jsem na maximum. Co se týče ramene, jsou to specifické kroky, které odhadnu ze země, kde si dávat pozor. Zbytek je v pohodě a ruka fungovala. S výkonem v obtížnosti jsem celkem spokojený, ale poslední tři týdny nebyly ideální, bylo tam i nachlazení. To mě trošku uklidňuje, že můžu být na olympiádě lepší a nějaká naděje na medaili tam je. Ale kluci jsou fakt neuvěřitelně silní. Myslím, že výkon, který jsem v obtížnosti podal, by před dvěma třemi lety stačil na vítězství.
Kvůli nočnímu dešti se semifinále o dvě hodiny odkládalo. Nakolik to bylo nepříjemné?
Pro mě v pohodě, protože jsem se ještě ani nezačal rozcvičovat, tak jsem si aspoň víc odpočal. Pro závodníky, kteří měli třeba půl hodiny do startu v momentě, kdy byl oznámen odklad, to mohlo být nepříjemnější.
Náplasti na holeních jsou důsledkem drobných zranění z boulderů?
To je spíš preventivní. Hlavně při boulderingu se stává, že se vám smekne noha a dotknete se nohama nějaké struktury. Velmi často se odřete a jakmile krvácíte, nenechají vás lézt dál. Takže musíte shánět náplast, ztrácíte čas, tohle byla nějaká starší odřenina.
Nezvažoval jste, že byste finále, v němž už o nic nepůjde, vzdal a raději doléčil rameno?
To ne, určitě budu v neděli závodit. Je to i dobrá možnost si zalézt ještě jednu sadu boulderů a jednu cestu, a tím se na olympiádu lépe připravit. Naštěstí lezeme až odpoledne, tak by se rameno mohlo trochu vzpamatovat a snad si pěkně zalezu.
