Článek
Jaroš se v pátek vydrápal až do výšky 7750 metrů, z místa čtvrtého tábora mu ale bylo při pohledu na kuloár vedoucí k vrcholu čtvrté nejvyšší hory světa jasné, že sám nemá šanci. „Trochu si připadám jako hobit a trochu jako kretén. Vždycky se dostanu nahoru v ten nejblbější čas. V den, kdy jsem mazal do třetího tábora přišla sněhová bouře. A jestli před ní byl kuloár lezitelnej, tak po ní ne. Nejde o žádnej technickej problém, ale o hrubou sílu. A přiznám se, to jsem vzdal. Upřímně na to nemám, protlačit se sedm set metrů nahoru v hlubokým sněhu. Mít tady alespoň jednoho, dva parťáky...,“ povzdechl si na svém webu.
Přesto se nevzdává. V sobotu byl zpět v základním táboře a v úterý ráno chce opět nahoru. Teoreticky je plán jasný. „Teď jsou karty rozdaný. Mám C2 a materiál na vrchol zahrabanej na místě C4. Takže postup BC – C2 – C4 – vrchol?! První dva dny muset pokaždý dát víc než 1200 metrů. Bude to zákusek, ale snad... Nejsem ve vejšce poprvé. Pravděpodobně vyrazím 17. května ráno, to znamená, že vrchol bych chtěl 19. Tou dobou by měl končit vichr, ale pomalu zase začít sněžit. Snad se trefím přesně mezi,“ doufá Jaroš, že se konečně zbaví smůly, která se mu při sóloexpedici na Lhoce od začátku lepí na paty.
A při posledním pokusu o vrchol přidělalo vrásky nejen počasí, ale také krvavé zranění. „V C4 jsem našel starý fix, který jsem chtěl použit na svázání materiálu. Vyndal jsem nůž, lano se nechtělo nechat... a najednou to šlo. Bohužel ale až do stehna! Několik hodin jsem pak cejtil, jak mně teče krev po noze. Na vykrvácení to nebylo, ale příjemnej pocit to taky nebyl. Nezdálo se mi, že mám krve na rozdávání. Ale je to dobrý,“ líčil Jaroš.
