Článek
„Jsem v základním táboře, na marast. Mezi čtvrtou a desátou ráno jsem řešil, co dělat. Ale i na zítra hlášenej velkej vítr. Mizej zásoby i morál. Teď se musím vzpamatovat,“ hlásil Jaroš prostřednictvím SMS po sestupu do základního tábora. „Alespoň jsem to zkusil. Ale že by mě to nějak uklidnilo, to teda ne,“ poznamenal o den později na svém webu.
Zatímco ostatní expedice s ohledem na nepříznivou předpověď své úsilí vzdaly, Jaroš se na konci minulého týdne přemístil do třetího tábora ve výšce 7210 metrů. A v neděli se chtěl pokusit o závěrečný útok na vrchol čtvrté nejvyšší hory světa (8518 metrů). Jenže… „Počasí mě strašně zamotalo hlavu, člověk se snaží přizpůsobit novým situacím a roli hraje mnoho faktorů. Mělo napadnout hodně sněhu a další den mělo na vrcholu foukat 60 km/h, což mě bohužel nakonec odradilo od dalšího postupu. Prorážet sám posledních 800 m kuloárem v množství sněhu a za vichřice jsem prostě nějak nedovedl vstřebat,“ meditoval Jaroš.
V noci ze soboty na neděli si Jaroš nicméně prožil mnohahodinové trápení nad rozhodnutím, zda vyrazit k vrcholu, či nikoliv. „Od půlnoci jsem vstával co hodinu a sledoval, jestli nahoře fouká, jestli nemám zkusit vrchol. U mě v CIII nefoukalo, nahoře jo. Hodiny trápení. Nakonec jsem se v šest hodin s konečnou platností rozhodl, že na to kašlu. V deset jsem začal sestupovat, ale pořád jsem se ohlížel nahoru. Měl jsem dát pokus, neměl…? Až vichřice, která přišla mezi CII a CI mě uvedla konečně do reálu. Bylo to za světla, v teple a krátký. Ale jasný! Nahoře bych se musel snažit za tmy, vysoko, vyčerpanej, za silného mrazu… Neměl bych šanci! Nebylo co řešit,“ dodal smířený Jaroš.
Při čekání na okénko lepšího počasí už pokořitel jedenácti osmitisícovek sumíruje další možnosti. „Teď se zaobírám variantou CIII – vrchol. V další periodě dobrého počasí už pravděpodobně nebudu sám, kdo se bude o vrchol Lhoce pokoušet. A to bude znamenat i fixy, který doteď v cestě nebyly. Na Manaslu jsem sám téměř bez fixů dal vrchol ze 7000 m. Pravda, Lhoce je vyšší, ale CIII mám o 200 m výš. Ušetřil bych tím den, ale hlavně značný náklad při přepravě a práci na CIV. Potom spánek–nespánek v 7700 m, návrat zase do 7700, další noc…,“ uzavřel Jaroš.
