Článek
Jaroš během nekonečných hodin čekání trefně přejmenoval základní tábor pod Everestem na Alcatraz. „Loni jsem měl možnost vidět ho na vlastní oči. A na téhle expedici si zatím připadám jako v tomhle slavným vězení. Pořád jenom lezu z díry, kde mám stan, a koukám na morénu, jestli nejdou jaci s mým materiálem? Za den dvacetkrát. Tak dokurvenej servis jsem ještě nezažil,“ popisoval Jaroš ubíjející čekání.
Horolezec z Nového Města na Moravě dorazil do base campu minulý čtvrtek a bez sudů s materiálem mohl zapomenout na původní plán začít okamžitě s budováním výškových táborů. „Ani ve zlým snu by mě takový scénář nenapadl. Navíc je pořád krásné počasí, CII by stál úplně s přehledem. Což je o to horší, že Lhoce je vysoký kopec a potřebuje čas,“ štvalo Jaroše.
Až v úterý večer se český horolezec, jenž má na kontě jedenáct osmitisícových vrcholů, dočkal. Jeden sud na jačích hřbetech sice chyběl, Jaroš nicméně okamžitě začal s přípravami na cestu vzhůru. Budíček ve dvě hodiny ráno a v 10:30 již stál na místě druhého výškového tábora CII bezmála kilometr a půl výšky nad základním táborem. „Snad nechcípnu. Nad šest tisíc metrů byla šílená vichřice,“ vzkázal prostřednictvím sms.
V CII Jaroš přespal a ve čtvrtek sestoupil zpět do základního tábora. „V noci bylo -20 stupňů, ale šlo to. Horší bylo, že jsem vyčerpaný a ve vichřici nebyl s to udělat pořádnou plošinu na stan a nevyspal jsem se. V deset hodin jsem ale byl dole v základním táboře. Teď mě čeká odpočinek, třídění věci, zapojení elektriky… a plzeň a slivovice. A chystání se na cestu do CIII. Po vichřici se zdá, že nad CII ještě nikdo neoperuje,“ doplnil Jaroš.
