Článek
Budapešť (od našeho zpravodaje) ‑ K lezení má hodně blízko. Sama se úspěchy nechlubí, tak je za ni vypočítává Ondrův kouč Petr Klofáč. „Kromě toho, že vyhrála Český pohár a byla v semifinále Světového poháru, má jako jediná Češka vylezenou obtížnost 9a, v čemž byla mezi prvními dvaceti na světě,“ líčí. A to se samozřejmě hodí i v současné praxi.
„Zvládli by to i jiní fyzioterapeuti, ale určitě je příjemnější, když mi Adam nemusí tolik vysvětlovat, jaké ty pohyby jsou. Mám to vyzkoušené na svém těle,“ popisuje Vrabliková.
Jenže Ondrovo tělo je zkrátka jiné. „Když jsem viděl Adama poprvé naživo bez trička, šel jsem se zeptat, kde spadl a proč měl zlomenou páteř, protože takhle křivá záda nejsou normální,“ pobaveně vzpomíná kouč Klofáč.
Ale lezcova postava byla zároveň limitem na některých stěnách. „Co je Adam schopný udělat dnes, pro něj bylo před pěti šesti lety nepředstavitelné. A je více než z padesáti procent zásluhou Gábiny, že je schopný to dělat,“ oceňuje Klofáč.
Pro Vrablikovou to znamenalo zapomenout na některé fyzioterapeutické poučky, které na běžnou populaci fungují.
„Když máte tělo narostlé, jak má být podle biomechaniky a fyziologie, tak cvik na něm nějak funguje. Některé svaly se zapojí, jiné se zapojit nemají. Jenže u Adama to bylo v některých cvicích úplně naopak. První rok byl náročný, než jsem pochopila, že některé cesty musíme hledat déle,“ přiznává fyzioterapeutka.
Nejvíc práce má s rameny čtyřnásobného mistra světa. Potvrdilo se to i na olympijské kvalifikaci v Budapešti, kdy si při boulderingu kloub lehce pochroumal a hned pod stěnou zamířil k Vrablíkové.
„Na ramena se soustředíme celou dobu spolupráce,“ přiznává. „Snažíme se zpevnit svaly a narovnat postavení, protože lezci obecně mají protrakční postavení ramen,“ líčí. Zjednodušeně řečeno to znamená, že mají ramena lehce předsunuta dopředu a nahoru oproti trupu.
Fyzioterapeutka Gabriela Vrablíková má za sebou řadu lezeckých úspěchů.
Některé kroky na boulderech pak znamenají zvýšené riziko poranění. „Hodinky mi pravidelně ukazují stres mezi 90 a 100,“ s úsměvem Vrablíková popisuje, jak prožívá Ondrovy závody. V Budapešti šlo naštěstí jen o zakřečovaný sval, jehož stav se průběžně lepšil.
Jenže důkladná rozcvička je nezbytná, zvlášť v Ondrových 31 letech. „I s rozlezením a uklidněním trvá přes dvě hodiny. Ale záleží na typu závodu. Když tady leze čtyři dny po sobě, tak je kratší, zvlášť třetí a čtvrtý den,“ říká fyzioterapeutka.
Pak se vrhne do práce, hned jak Ondra sleze ze stěny. „Odplavujeme laktát, hlavně z předloktí. Na hotelu pak děláme větší proceduru, snažíme se uvolňovat. Ale Adam si řekne, jak moc, aby pořád byl natónovaný,“ vypočítává.
Poté přicházejí další procedury, případně ošetření drobných ran. Však i v Budapešti měl na holeních krvavé vzpomínky na bouldery. „Ale normálně to bývá mnohem víc, teď to byly malé odřeninky a pár kapek krve, to je minimum,“ mávne rukou.
Větší problémy bývají s prolezy kůže do krve na prstech. „S nimi nesmíte sahat na chyty. Musíte přerušit pokus a nějak si to zatejpovat, aby krev netekla. Ale tím ztrácíte čas, navíc je to omezení. Takže si lezci suší kůži speciálními přípravky, aby se jim nepotila, ale nesmí zase tak moc,“ popisuje Vrablíková lezeckou alchymii.
