Byla přetrénována a na pokraji sil, teď je zpět ve špičce. Extrémní úspěch, září Češka

MNICHOV (od našeho zpravodaje) – Nejen díky Adamu Ondrovi jsou na náměstí Königsplatz při soutěžích ve sportovním lezení české barvy hodně vidět. Rodačka z Havířova zejména pátou příčkou v boulderingu překvapila i sebe.

Je nad očekávání?

Pro mě to je extrémní úspěch. Je vtipné, že jsem skončila líp na boulderu než v obtížnosti, když obtížnost je moje hlavní disciplína a já se určitě neberu jako boulderistka. Mám tam velké rezervy, které se i teď ukázaly. Ale zase je super, že vím, na čem můžu pracovat. Spokojená jsem, pro mě byl úspěch už jen dostat se v boulderu do semifinále, což už by byla dobrá výchozí pozice pro kombinaci. Takhle jsem se dostala do kombinačního finále, a to je pro mě skvělé.

Ve finále boulderu jste mohla ještě něco zvládnout lépe?

Já tam nechala úplně všechno, víc jsem nemohla. Čtvrtý den v kuse jsem totálně vyčerpaná a byla bych na sebe extrémně tvrdá… Kdybych třeba neměla strach z těch naskakovacích kroků, možná jsem se mohla v posledním dostat do zóny, ale jinak jsem ze sebe vymáčkla nejvíc. Já ráno myslela, že nevstanu z postele.

Co vás bolelo nejvíc?

Prsty. K tomu mám zraněné rameno…

Pomůžou dva dny volna před kombinací?

Jo, to se to dá hodně dohromady.

Vy jste určitě uvítala, když z kombinace oproti hrám v Tokiu vypadl závod v rychlosti.

Rozhodně! Jinak bych to absolutně nezvládla, to je vidět i v boulderu, že jsem pomalá. Když se to dá zvládnout lezecky a neskáče se, tak to většinou vylezu, ale jak je tam nějaký skok, tak to ne…

Po závodě v obtížnosti jste na sociálních sítích zmínila, že sezona pro vás byla plná zklamání a pochyb. Proč jste o sobě pochybovala?

Tahle sezona byla těžká. Vždycky jsem se cítila strašně dobře a ve formě, pak jsem zalezla dobře v kvalifikaci a semifinále jsem pokazila. Bylo to hodně hlavou, ostatně lezení je o hlavě tak ze 60 procent. Tak jsem ráda, že se to tady zlomilo. Už jsem cítila, že jsem na pokraji psychických sil. Ono je to náročné, když do toho dáváte všechno.

Vás navíc trápilo i zdraví, prsty na nohou se potýkaly s následky omrzlin. Jsou lepší?

Zlepšily se. Nemůžu pořád nosit velikost lezeček, jakou bych chtěla, mám velké. Když mám delší dobu menší, pak mám problém odpoledne třeba při druhé lezecké fázi, Ale je to mnohem lepší než v zimě. Také už jsem musela přestat se svým každodenním běháním, běhám tak třikrát týdně, což je dobře. Celkově mi to dalo lekci, že jsem to přeháněla. Je smutné, že mě zastavilo vlastní tělo v tom neustálém přetrénovávání. Ale zároveň mi to něco přineslo dobrého.

Časté běhání také škodilo prstům?

To ne, ale já běhala každý den, a to asi škodilo všemu, když k tomu třikrát denně trénujete…

Obě disciplíny tu vyhrála Slovinka Garnbretová, olympijská vítězka. V čem je její síla?

Ona je geniální. Jak se říká prodigy. Myslím, že ani Adam se neurazí, když řeknu, že ona je úplně jiný level talentu. Má geniální schopnost se učit, ale i svalovou paměť. Vidí boulder a přesně si vybaví ty, které už lezla s podobnými kroky, a teď se jí to spojí. Ale není jen talent, i dře. Není tu víc takových holek. A nebude.