Článek
Už v šestnácti ohromovala přelezem cest vysoké obtížnosti, probojovala se mezi kontinentální elitu. Další úspěchy ale nepřidá. „Ukončila jsem kariéru v závodním lezení. Je to mé nejtěžší rozhodnutí, věděla jsem, že mi změní život,“ uvedla na začátku svého obsáhlého příspěvku v angličtině.
Nešlo o náhlé rozhodnutí. „Přemýšlela jsem o tom dlouho. Měla jsem spoustu pochybností, jestli si lidé nebudou říkat, že to je brzo a že ve 23 letech se nekončí. Měla bych to ještě odsunout způsobem jako jsem to dělala doteď?“ řečnicky se tázala.
Ale rozhodla se už do další sezony nenastoupit. „Profesionální sport je těžká hra, která není pro každého. Určitě nebyla pro mě,“ uvědomila si.
Adamovská trpěla Raynaudovým syndromem, který způsobuje nedokrvování periferních částí těla, což byl značný hendikep zejména při lezení v chladu. K tomu ale bojovala i s psychikou.
„Když se ohlédnu, uvědomuju si, že mě ani úspěchy nedělaly šťastnou. Vždy jsem pochybovala, můj mozek si je přeložil jako štěstí nebo náhodu. Být úspěšná a zároveň bojovat s ED (emoční nestabilita) a mentálním zdravím mi bralo radost,“ popsala.
„Ani na svém vrcholu jsem se necítila dobře. Cítila jsem se úzkostná a smutná před, během i po svých největších úspěších,“ přiznala rodačka z Havířova.
„Jediné, čeho lituji, je, že jsem neakceptovala dříve, že to není pro mě. A že nic nevzdávám, jen je moje cesta jiná. Mohla jsem si ušetřit různé zdravotní problémy,“ dodala s tím, že je vděčná za všechny zážitky a vzpomínky ze své kariéry.
