Článek
Budapešť (od našeho zpravodaje) – Když přijdete do komerčního lezeckého centra, kde za poslední dekádu návštěvnost výrazně vzrostla, stačí vám obvykle jedna kolmá cesta vzhůru. Pro trénink profesionálů je to ale pochopitelně málo.
„My potřebujeme širokou stěnu, protože se cesta musí klikatit,“ popisuje Klofáč. I díky horolezeckému svazu se povedlo zajistit v Brně dostatečně široký prostor, kde se dají vyrobit dostatečně pestré cesty. Jenže dalším úskalím je sehnat člověka, který je vyrobí. A to může být větší problém, než se na první pohled zdá.
„Je to problém. Musí se sehnat ideálně nějaký top světový stavěč. Kromě toho, že to je drahé, musí mít čas a musí se to povést,“ vypočítává Klofáč, jenž je zároveň reprezentačním koučem. „Ideálně potřebujeme víc lidí. Třeba tři a někoho, kdo to vyzkouší,“ líčí.
Až poté otestuje cestu Ondra. „A třeba to vyleze na první pokus a může se to celé sundat,“ usmívá se trenér. „Nebo jsme teď pozvali stavěče z Japonska, což je super, ale Adam zrovna na pět dnů onemocněl. Tak jsme mu mohli akorát zamávat, poděkovat a říct, že příště,“ popisuje další historku.
Kvalitní stavěči jsou pochopitelně i v Česku. „Ale mají svůj styl, což nestačí. Kdybychom měli tady pořád japonský tým, také to stačit nebude, protože se musí obměňovat, aby byly cesty pokaždé jiné,“ vysvětluje, že stavba chytů je velká alchymie. „Zvlášť u boulderu hraje velkou roli, jestli je o milimetr víc vpravo, nebo nahoře,“ říká.
A náklady za letenky, ubytování a honorář jsou nemalé. „Ta práce se musí zaplatit, ale třeba s tím Japoncem hodně pomohl svaz, který nám vychází vstříc. A když je sezona Světových pohárů, stavěči jsou soustředěni v Evropě, tak cesta nevyjde tak draho,“ kvituje Klofáč.
Navíc tým stavěčů na posledních vrcholných akcích jako jsou olympijské hry a kvalifikace na ně zůstává víceméně stejný. Ideální by tedy bylo domluvit se přímo s nimi. „Ale tam už je to těžké, protože platí pravidla, aby nebyl nikdo zvýhodněn. Stačí, když se povede sehnat někdo, kdo umí stavět tímto stylem. Ale aby byl na patřičné úrovni a měl čas, není jednoduché,“ ví.
V jiných sportech pomáhají domluvy menších týmů, které si pak společně podělí náklady. Jenže i v tom je lezení specifické. „Adam potřebuje trénink zaměřený na své slabiny. Když se domluvíme s jeho španělským kamarádem Albertem (Ginesem Lopezem) na tréninku u nás v Brně a postavíme to pro Adama, tak on si nezatrénuje. A naopak,“ vysvětluje Klofáč.
Přesto je směrem k olympiádě v plánu kemp v Innsbrucku s dalším Ondrovým kamarádem a úřadujícím mistrem světa v kombinaci Jakobem Schubertem z Rakouska. „To bude super. I když už to není taková alchymie, jakou bychom potřebovali,“ usmívá se Klofáč.
