Hlavní obsah

Další smutný průzkum v českém sportu: Mizí trenéři a zhoršují si pohybové vlastnosti dětí

Je tu další várka čísel, která dokazuje, jak smutné to je v tuzemském sportu s mládežnickými trenéry. Sport.cz na jejich úbytek a na to, že se stali "ohroženým druhem", upozornil v nedávné sérii textů o současných strastech klubů, teď je tu ale další průzkum, který tvrzení o jejich nedostatku potvrzuje. Agentura Ipsos provedla anketu mezi samotnými trenéry, z níž třeba vyplývá, že velká část z nich si myslí, že přichází jen minimum nových mladých trenérů. A čtyři z pěti koučů pak tvrdí, že se za posledních pár let snížily pohybové vlastnosti dětí.

Foto: Ivana Roháčková

Tomáš Staněk zasvěcuje děti do techniky vrhu koulí v rámci akce Atleti spolu.

Článek

"Z výzkumu plyne, že mladí lidé se nechtějí věnovat práci trenéra, nechtějí věnovat tomu svůj čas, protože mají jiné aktivity. Mezi důvody ale patří i covidová situace z poslední doby a nedostatečná finanční kompenzace," uvedl jednatel společnosti Ipsos Radek Jalůvka.

Když prezentoval sportovní průzkum, poukázal, že problematika není černobílá, protože třeba třetina trenérů uvedla, že počet jejich nových kolegů mírně vzrostl, zatímco polovina to ale vidí naprosto opačně. Podobně je tomu i u počtu sportujících dětí - třetina míní, že zájem roste, avšak polovina tvrdí opak. "Vnímají to ze svého místa a konkrétního sportu. Přelévají se zájmy dětí, nicméně výraznější část to hodnotí tak, že je pokles sportujících dětí," řekl Jalůvka.

Drtivá většina z těch, kteří vidí pokles, pak uvádí, že se jedná o zhruba o deset až dvacet procent dětí, které přestaly sportovat. Hlavním důvody (mohli uvést více) jsou covid a restrikce (82 procent), línější děti (50 procent), nezájem ze strany dětí (18 procent).

První sítem, kdy se sportem končí nejvíce dětí, je věk mezi 7. a 10. rokem, následně mezi 14. až 16. "Právě v těchto kategoriích je nejdůležitější práce trenéra. Avšak průzkum ukazuje, že když se dětem podá ruka, tak zájem mají. Stejně tak velkou roli hraje to, jak to zorganizují v klubu, není to o finančních možnostech rodičů," říká Jalůvka.

Zdrcující je však údaj, ve kterém 79 procent trenérů tvrdí, že se v posledních letech zhoršily pohybové vlastnosti dětí. "Vidí, že děti byly doma a ležely na gauči," míní výzkum.

Sportovní psycholog a kouč Marian Jelínek však upozorňuje: "Děti se líné nenarodí, to děláme my. Jako společnost se musíme podívat do zrcadla. Nejsem přesvědčený, že když bude mít víc hokejových hal, že bude chodit víc dětí na trénink. Je to o trenérech!"

On sám už je několik let tváří projektu Díky, trenére, který hledá a oceňuje kouče dětí, jejichž přístup umí mladé sportovce zaujmout. Sedmý ročník ankety se právě rozjíždí a její zakladatel Petr Rydl vysvětluje smysl: "Trenéři věnují dětem desítky hodin měsíčně, o víkendech jezdí se svými svěřenci na soutěže a místo dovolené jedou s klubem na soustředění. A to všechno zadarmo, jen pro lásku ke sportu a pomoc dětem. Snažíme se proto ocenit jejich dlouhodobé nasazení a poděkovat jim za jejich práci. Někdy se může stát, že poděkování trenérům vnímají děti i jejich rodiče jako samozřejmé – a proto je zapomenou vyslovit. Díky, trenére, dává lidem možnost, jak svou vděčnost vyjádřit."

Právě trenéři, kteří se v minulosti objevili v projektu, jsou respondenty v citované anketě. Sport.cz už upozorňoval, že ubývá dobrovolníků, že i pandemie a zavřená sportoviště přispěl k výraznějšímu odchodu mládežnických koučů, protože dostávali-li alespoň pár stovek či tisícovek jako odměnu, najednou byli bez přivýdělku. "Našli si jinou práci a už se k trenéřině nevrátí, spousta z nich začala vozit jídlo. Tam ty peníze byly, jsou a budou. K tomu je to jistá práce, zatímco trenéřina jistá není," řekl před měsíce pro Sport.cz mládežnický kouč Michal Eisenkolb a rovněž vítěz 1. ročníku Díky, trenére.

Mimochodem průzkum ukázal, že peníze sice nejsou hlavní motivací, proč se stát trenérem dětí (75 procent uvádí lásku ke sportu, 42 procent chce pomoct dětem a "jen" 21 procent finanční výdělek), zároveň ale práci opouští 75 procent trenérů, kteří to dělali zadarmo či jen za minimální odměnu. 21 procent z odcházejících je těch, kteří měli trenéřinu na poloviční úvazek a jen čtyři procenta ryzích profesionálů. "Přitom trenéři mládeže jsou pilíř sportu a potřebují oporu, aby tu práci dělali," míní Rydl.

Ten pro akci Díky, trenére nově získal podporu od Národní sportovní agentury (NSA). "Věříme, že trenéři si zaslouží uznání nejen od svých svěřenců a jejich rodičů, ale i od širší sportovní veřejnosti. Bez trenérů mládeže by totiž český sport nemohl existovat. Zároveň je důležité, že vést děti ke sportu neznamená pouze vychovávat profesionální sportovce. Trenéři tím vedou děti k lásce k pohybu, ale třeba i ke zdravému životnímu stylu a smyslu pro fair play," uvedl šéf NSA Filip Neusser.

Agentura sice přispívá na trenéry formou programu Můj klub, jenže oddíly teď drtí vysoké ceny energií, a tak zřejmě dotace budou muset využít na zaplacení účtů za ně, než aby výrazněji finančně ocenily trenéry...