Článek
Proč jste se rozhodl pro auto?
Já si jízdu autem docela užívám. Víceméně každý rok jezdím do Chorvatska autem, takže mě tohle baví. Přede dvěma lety mi tam auto dovezl táta. Neměl jsem v plánu jet takhle sám, jenže ten první rok jsem kvůli covidu nemohl auto vyvézt. Letos to dopadlo tak, že jsem to musel zvládnout sám. Neměl jsem nějaký větší problém ani žádnou krizi, projel jsem to fakt úplně v pohodě.
Dlouhá cesta vám starosti nedělala?
Nevadí mi to, i když to byla asi nejdelší cesta, kterou jsem absolvoval.
Žádný problém jste na cestě neměl?
Až na rusko-lotyšské hranice to bylo všechno v pohodě.
Co se tam stalo?
Musel jsem vyndat všechno z auta, různé kontroly... To bylo trošku nepříjemné. Tam jsem se zasekl asi na dvě hodiny, ale pak už to bylo v pohodě. Zastavil jsem se vždycky někde, abych natankoval, najedl se... Spát se mi nechtělo. Vyrazil jsem hodně brzy ráno a přijel jsem kolem druhý třetí hodiny v noci do Čech.
Přijel jste jako čerstvý šampion KHL, kterou jste vyhrál už podruhé. V play off jste však za Omsk nastoupil jen do prvních šesti zápasů a poté už seděl jen v ochozech stadionu...
Zraněný jsem nebyl. V týmu bylo šest cizinců, ale hrát jich mohlo jenom pět. Nedostal jsem se tedy do sestavy... Měl jsem sice problémy s kotníky, ale nějak jsem to léčil. Přestaly se mi potíže vracet, takže původně plánovaná operace padla. Vyřešeno. (úsměv)
Hodně vás zaskočilo, že vás trenér posadil na tribunu?
Byl jsem trošku překvapený a rozhozený. Měsíc a půl předtím, než jsem nastoupil do play off, jsem měl docela špatný otřes mozku. Byl jsem měsíc a půl bez tréninku, ale naskočil jsem pak hned do prvního kola. Odehrál jsem ho docela solidně a nečekal jsem, že už bych se v play off vůbec neukázal...
Jak bylo těžké sledovat bitvy spoluhráčů v roli diváka?
Hrál jsem první kolo s Jekatěrinburgem, prožíval jsem to a byl plný emocí. Pak jsem vypadl ze sestavy a štvalo mě to. Čím jsme šli dál, furt jsem čekal a věřil, že se podívám ještě do nějakého zápasu, ale bohužel se tak nestalo. Samozřejmě jak jsme procházeli přes soupeře do dalších kol, se ke mně emoce postupně i tak dostaly a užil jsem si to nakonec asi stejně jako všichni kluci.
Oslavy Gagarinova poháru jste si tedy vychutnal?
Ano, užil jsem si je (úsměv). Oslavy k tomu patří. Když člověk s týmem strávil celý rok, emoce tam jsou. A ať se to povede, nebo ne, na konci vypustíte páru.
V brance Omsku čaroval Šimon Hrubec, v posledních dvou duelech finále s CSKA Moskva dokonce nedostal ani gól. Co jste říkal na jeho parádní výkony?
On to zavřel od té doby, co vlezl do brány. Nebylo to jenom v posledních dvou zápasech. Chytal naprosto fantasticky celé play off a já sám jsem jenom koukal, jak skvěle se každý den dokázal psychicky i fyzicky připravovat.
Závěr sezony nedopadl podle vašich představ, jste z Avangardu na odchodu?
V Omsku určitě pokračovat nebudu. Zatím se projednávají další varianty, určitě preferuji KHL. Všichni věděli, co já prožívám, že to pro mě není lehké... Já bych tam ani po takové zkušenosti nechtěl zůstávat, takže jsme se v dobrém rozloučili a tím to skončilo.
Soutěžní zápas jste nehrál od 18. března, jste nažhavený na reprezentační duely?
Natěšený na zápas jsem, to je něco úplně jiného než trénink, Ale jinak jsem si moc neodpočinul. V Omsku se dost trénuje, když člověk nehraje.
Kdy poprvé nastoupíte?
Co jsem se bavil s trenérem Filipem Pešánem, zřejmě v pátek.
Na MS jste startoval naposledy před sedmi lety, na vrcholné reprezentační akci před třemi lety na OH v Pchjongčchangu. Turnaj v Rize je pro vás určitě veliké lákadlo...
Mám velkou chuť hrát, dlouho jsem nehrál, přestože jsem se cítil dobře. Šanci na MS tady má každý stejnou. Přišel jsem si zahrát hokej, a co bude dál, zatím neřeším. Jak jsem ale říkal, jsem na zápasy natěšený a doufám, že v této sezoně ještě něco odehraju.
