Článek
Lacko patřil k významným jménům slovenské televizní sportovní novinařiny, v níž vynikal zejména spolu s Karolem Polákem.
Sám si splnil sen komentovat olympijské hry, ozýval se z nich divákům celkem devětkrát, v minulosti byl i šéfredaktorem sportovní redakce ve Slovenské televizi.
Jak si pamětníci jistě vybaví, komentoval ale zejména hokej, slovně doprovázel stovky přenosů nejen z domácí ligy, ale i z mistrovství světa a Kanadského poháru, jakož i dalších mezinárodních akcí. Sám ovšem hrával fotbal na nižší úrovni za Santovku.
Počátky jeho komentování spadají do roku 1964, kdy se coby absolvent Vysoké zemědělské školy v Nitře přihlásil na konkurz do Československého rozhlasu Košice. V roce 1970 přestoupil do tamního televizního studia, kde působil šest let. Po přestěhování do Bratislavy se mu otevřela cesta do ciziny. Zúčastnil se hned Zimních olympijských her v roce 1976 v Innsbrucku. A tam komentoval třeba i fenomenální jízdu rakouského sjezdaře Franze Klammera za zlatem.
Ač jej živil mluvený projev, zastával myšlenku, že největší umění je ve správný moment dokázat mlčet. Jak říkal, v přenosu zapůsobí „pauza v pravou chvíli více než vodopád slov“.
Po odchodu ze Slovenské televize Ján Lacko pokračoval v komentátorské práci v již zaniklém rádiu Twist, kde se dostal na své poslední olympiády, a to v Sydney v roce 2000 a v Salt Lake City v roce 2002.
