Článek
Zatímco na letošním světovém šampionátu v Kanadě střílel Sedláček góly a pomohl Česku k historickému bronzu, na turnaji IPH, který se v těchto dnech koná v Ostravě, kraluje brankovišti národního týmu České republiky.
„Už jsem nad tímhle přesunem přemýšlel delší dobu, protože jsem ještě v době, kdy jsem by zdravý, v brance chytával. Chytal jsem florbal, chytal jsem fotbal, vždycky mě to tak nějak táhlo do brány. Ještě před mistrovstvím světa jsem si to šel párkrát zkusit, protože jsme zrovna na tréninku neměli gólmana a zalíbilo se mi tam,“ svěřuje se 22letý Sedláček.
Trenérům národního týmu se nápad talentovaného útočníka zprvu vůbec nepozdával. „Když jsem to slyšel, radost jsem z toho neměl, protože Patrik odehrál poslední mistrovství světa nám jako první centr. Říkal jsem si, jako z prvního útoku do branky?“ přiznával pochybnosti trenér reprezentace Jakub Novotný, sám bývalý brankář.
„Ale Patrik si zatím jde. Do hry dával vše, co mohl a stejně hodně toho teď dává do chytání. Cítím, že tam něco navíc je, že by z něj mohl být dobrý gólman. Podpořili jsme ho a budeme ho v tom podporovat dál, aby vytvořil konkurenci pro Martina Kudelu a Michala Vápenku,“ říká Novotný.
V brance jsem se cítil dobře
Sedláček v Ostravě na IPH Cupu odchytal doposud dvě utkání. V dresu evropského výběru IPH proti USA (0:6) a o den později už jako brankář českého národního týmu čelil střelám právě hráčů IPH týmu. A Češi i jeho zásluhou zvítězili 2:1 po nájezdech.
„Moc mě to bavilo a cítil jsem se v brance dobře. I když nervózní jsem samozřejmě byl. Je to jiná zodpovědnost než v pozici útočníka, který odehraje nějakých pětačtyřicet vteřin a jde střídat. V bráně jsem celý zápas a malá chybička může rozhodnout o tom, že je na vás pak celý tým naštvaný,“ usmívá se Sedláček.
Účastník paralympijských her v Pekingu (2022) a dvou mistrovství světa (2021 a 2023) věří, že v brance může českému týmu pomoct k další medaili z velkého turnaje. „Tohle je velká výzva. Uvidíme, jak se k tomu trenéři postaví a zda mě nechají v brance,“ říká parahokejista.
Patrik Sedláček jako útočník na MS v Kanadě
Návrat mezi útočníky by jej ale zřejmě nijak nerozhodil. Ostatně v týmu Sharks Karlovy Vary, jehož barvy hájí v parahokejové lize, se bude i nadále prohánět na saních v útoku. „Tam máme dva brankáře. Beru to jako takové zpestření, že neodejdu do té branky úplně. Můžu hrát v útoku normálně, ale mám velký hendikep v tom, že jsem kvůli mým zdravotním komplikacím měl rozpárané celé břicho a přeříznuté břišní svalstvo, které v tomto sportu dost potřebujeme. A tak nejsem tak rychlý ani obratný,“ popisuje Sedláček.
„Naopak v brance to tolik nevadí. Navíc chytám takovým tím kanadským stylem a zaberu v brance více místa než kluci z reprezentace. Takže do ní můžu přinést něco nového,“ přemítá Sedláček, jenž se dal na para sport po závažné nemoci a následné amputaci pravé nohy před čtyřmi lety.
„V sedmnácti letech jsem prodělal dvojitou plicní embolii a trombózu. Do mozku mi nešel kyslík, zastavilo se mi srdce a lékaři mě oživovali asi třičtvrtě hodiny. Byl jsem opravdu kousek od smrti. Odešly mi prakticky všechny orgány v těle a v nemocnici mi dávali jedno procento, že to přežiju. A když, tak že budu doživotně ležák,“ vrací se Sedláček ke chvíli, která mu zcela převrátila životní priority.
„To, že jsem to i díky mé rodině zvládl, je má největší výhra. I když to nějakou dobu trvalo. Ale teď už jsem relativně úplně zdravý a užívám si všeho, co mi život nabízí,“ zdůrazňuje parahokejový reprezentant.
