Vypadalo to ošklivě, ale úmysl tam nebyl, komentuje Bulíř faul, kvůli němuž přijde o čtyři zápasy

Asi furt ne. Hrozně mě štve, že čtyři zápasy nebudu hrát. Ale musím to brát tak, jak to je. Nějak se s tím srovnat, potrénovat a na konci listopadu se vrátit.

Ne že bych s ním nesouhlasil, ale vím, jak zákrok vypadal. Chtěl jsem soupeře dohrávat, došlo k přistrčení a jak vše proběhlo ve velké rychlosti, vypadalo to ošklivě.

Právě. Video o všem rozhodlo. Bekčekoval jsem hráče, Klépa (Klepiš) dával zadovku, vyšťouchl jsem to do rohu. Přitom se Ondra nějak dostal přede mě, ani nevím jak. Chtěl jsem ho nějakým způsobem dohrát, aby se nedostal na puk jako první a vzniklo z toho přistrčení. Upřímně ani nevím, jestli bych něco udělal jinak, zda bych tam jel bezkontaktně… I pro mě šlo o rychlou situaci. Ve hře je to trochu jiné, než to potom vypadá na videu.

Přehrával jsem si ho hodně. Chtěl jsem vědět, jestli je trest oprávněný, jestli tam fakt nedošlo k něčemu jinému. Rozebíral jsem si to, nechal si poslat detailní videa ze všech kamer, co šlo. Řešilo se totiž i nějaké odvolání, jestli by tomu nepomohl i nějaký jiný záběr. Ale disciplinárka prý měla všechny, takže by to stejně nemělo význam. On tam trochu zaškobrtnul i nohou, možná taky trochu ztratil rovnováhu a pak už to bylo jedno s druhým.

Jasně, bavili jsme se. Omlouval jsem se mu hned na ledě, když jsem viděl, že zákrok nebyl moc hezký, když v té rychlosti vjel na mantinel. Věděl jsem, že to nebylo ideální, ale určitě tam nebyl žádný úmysl. Pak jsem si na něj sehnal i číslo a volal jsem mu, jak je na tom, zda je v pohodě.

Oddychl, to je jasné. Jak říkám, člověk v té rychlosti neví, co se může stát. Pobavili jsme se, tohle je srovnané. Říkal, že to dopadlo dobře a že taky ví, že to bylo smolný. Z mojí strany v tom úmysl určitě nebyl, bohužel to tak na videu vypadalo, protože se situace odehrála ve velké rychlosti. Naštěstí si dal před sebe ruce a skrčil hlavu, takže dokázal ještě dobře zareagovat dobře.

O to horší to je a tím víc jsem z toho zklamaný. Začátek pro mě nebyl ideální. Ale poslední zápasy jsem začal bodovat a myslím, že jsem se i herně zvedl. Začal jsem se cítit lépe, co se psychiky a sebevědomí týká. Proto mě to štve dvakrát tolik. I proto, že byla reprezentační přestávka, takže dvanáct třináct dnů bez zápasu. Teď se hraje pátek neděle a zase bez úterý, takže pauza bude ještě delší. Tím je to těžší, ale doufám, že vše půjde podle představ a vrátím se tam, kde jsem skončil.

Nemyslím si, určitě herní deficit bude, když jste čtyři týdny bez zápasu. Pak to bude o první třetině, chytit v ní tempo zápasu a zase se do toho dostanu.

Tak vloni v listopadu jsem měl zlomený kotník, v prosinci rozřízlou achillovku, tam jsem byl dlouho mimo. A i předtím jsem měl smůlu na zranění, natrženou ledvinu, mononukleózu. Nic, co by člověk mohl ovlivnit a všechno na delší dobu. Jen v Plzni se mi zranění na podzim vyhnula. Doufám, že teď budu chybět už jen ty čtyři zápasy a odehraju 48 utkání základní části. Chtěl jsem sice 52, ale to se mi už bohužel nesplní.

Teď ne. Myslím, že od té doby jsem se psychicky trochu uklidnil. Když se mi nedařilo, hodně jsem přemýšlel, co je špatně, proč mi to nejde, proč nedávám góly a hra není taková. S tím pak samozřejmě přichází i nižší sebevědomí. Sport je z velké části o hlavě. Trochu jsem proto vypnul a promluvil si s pár lidmi, ať už to byl Filip (Pešán), nebo Žaba (Žabka), i táta mi hodně pomohl, dřív hodně taky sportoval. Teď už se soustředím víc na sebe. A vypouštím věci okolo a začal jsme mít zase větší sebevědomí. A doufám, že ho budu mít i po té stopce.