Vstávat bez bolesti je fajn, ale ruce mě svrbět asi budou, přiznává Jelínek. Zaskočí ještě za Liberec?

Je to samozřejmě jiné. Zatím to po pravdě nějak moc neprožívám. Ale nikdy jsem ze začátků sezon nebyl moc nervózní. Možná ještě někdy v mládí, ale poslední roky určitě ne. Zdravá nervozita přišla vždy až s prvním zápasem. Tohle mi teď odpadlo. Jsem zaměstnaný jak v LA, tak v Liberci, takže nemám na tohle ani čas nějak myslet.

Jsem s kluky na ledě každý den, tak musím říct, že zatím ne. Pořád je navíc léto, teplo. Uvidíme, až začne sezona. Ruce mě asi trochu svrbět budou. Play off mi bude chybět určitě, přeci jen jsem hrál hokej celý život. Ale jsem teď zaměstnaný oběma pracemi, takže jsem vytíženější víc než předtím.

Asi bych přestat nemohl, to by mi nejspíš hráblo. Je pravda, že jsem na pohybu závislý. Potřebuju se hýbat. Jsem s kluky na ledě skoro každý den, ale v trenérské roli už to není úplně o pohybu. Chodím třikrát, čtyřikrát, někdy i pětkrát týdně normálně cvičit. Na kruhové tréninky, posiluju, v kondici se udržuju stále.

Měl jsem nabídky ze druhé ligy. Mluvil jsem s Vrchlabím a přes Jardu Vlacha se ptali z Čáslavi. Asi by toho bylo i víc, ale nemyslím si, že bych byl přínos, kdybych nebyl na sto procent připravený, což jsem vždycky chtěl být. Kvůli týmu i svému jménu, abych na ledě něco odvedl. A i když se udržuju dál, ve stoprocentní kondici už nejsem. Předtím byla moje jediná zodpovědnost se fyzicky a psychicky připravovat na hokej, ale teď jsem začal dvě nové práce a už to obnáší i trochu cestování, práci okolo, s počítačem. Dostávám se do toho a až si to sedne, určitě si půjdu někam zahrát večer s kamarády, ale o profesionální či poloprofesionální soutěži už nepřemýšlím. Kvůli času, ani svědomí by mi to nedovolilo. Nikdy jsem nebyl hokejista, který by to hrál z ruky, takže nechci, abychom pak na sebe s někým koukali, co tam vlastně dělám.

Ani nevím, jestli jsem pořád zaregistrovaný. Je to možný. Kdyby Tygři potřebovali výpomoc v nějaký čtvrtý lajně, na oslabení, tak klidně rád, ale nejsem si jistý, jestli by se líbilo v LA, že jejich zaměstnanec tady naskakuje za Tygry. To by asi musela být dohoda mezi kluby.

Nevím, něco jiného je naskočit do druhé ligy a něco jiného do extraligy. Zatím jsem tohle neřešil, není to na pořadu dne.

Mám dva malý kluky, kterým se věnuju. Tím pro mě koníčky skončily, protože se jim snažím věnovat veškerý svůj volný čas, kterého je teď míň a míň. Ale jinak si rád zahraju golf, chodím pravidelně cvičit, snažím se vybít fyzicky, jak to jde, ale nové koníčky nemám. Ono když ráno vstávám, a nic mě nebolí, tak je to taky fajn. V play off tohle bylo někdy těžší… Teď si cvičím, dělám vše a nebolí mě u toho kolena, kyčle a podobné věci, které s věkem přicházely. Ale nemůžu se přestat hýbat, to bych se asi rozpadl a vlastně ani hlava by to nevzala.

Chtěl jsem hrát, neříkám, že ne. Pro Plzeň jsem chtěl ještě dva roky odvést maximum, ale takovou nabídku od LA zkrátka nedostanete jen tak ze dne na den. Dva roky bych si zahrál, ale je ve hvězdách, co by se dělo pak. Tak jsem přijal tuhle nabídku, do toho jsem dostal další od Tygrů, takže pro mě konec kariéry dopadl nejlíp, jak asi mohl. Do NHL jsem se jako hráč nikdy nepodíval, tak jsem se tam dostal nějakým způsobem alespoň v téhle roli a jsem za to rád.

Objíždím a sleduju hokeje. Už mi to začalo se startem juniorský extraligy. Chodil jsem už i na přáteláky. Je dobré, že jsem s hokejem v kontaktu dnes a denně. O hráčích budu mít přehled. Zajímají mě hlavně kluci, kteří půjdou příští rok na draft, takže většina z nich hraje juniorský soutěže, cestování je teď víc. Samozřejmě ti nejlepší jako třeba Adam Jiříček hrají extraligu nebo první ligu.

Je to tak. Budu i taková psychická pomoc, protože vím, že hokej je dost i o hlavě. Teď to ještě není pro některé kluky úplně potřeba, ale pak v sezoně může být dobré si s někým promluvit. Vím to sám z vlastní zkušenosti. Doufám, že pro kluky to bude nějakým přínosem.