Vitální legenda Komety slaví jubileum. Hlavní je nelenošit, do nové arény se těším na zámořské rozměry, říká

Přinesl jsem kolegům z rádia větrník a připili jsme si. Jinak jsem dostal ráno od ženy bonboniéru. Dál už nic, není co slavit.

Hlavní je nelenošit. A teď nemyslím jenom tělesně, i když šlapu na rotopedu, cvičím a chodím trošku manuálně pracovat, ale mentálně. Natáčím pro Český rozhlas Brno, sleduju sportovní dění, čtu si zajímavé materiály a nechci říkat, že se vzdělávám, protože trénovat už nebudu, ale zajímám se pořád hodně o hokej. Taky chodím s vnukem na led. Takže se opravdu nenudím.

Oslovili mě už před lety, když tam byl ještě Zdeněk Vlk. Překvapuje mě, že lidi pořad docela poslouchají, i když spíš starší generace. Samozřejmě chtělo by to delší minutáž, ale musím brát, jak to je, připravit se na to a hovořit krátce a srozumitelně.

Sedíme na zápasech s veterány z Komety, ale je nás bohužel čím dál míň… Sem tam se potkáme s Liborem Zábranským (majitel klubu - pozn. red.), s Tomášem Vincourem (sportovní manažer - pozn. red.) a někdy i s některými hráči.

Kéž by. To bych ale věštil z křišťálové koule. Soupeřem pořád může být kdekdo. Doufejme, že na to mančaft letos má, aby se posunul dál, ale musí se zlepšit v obranné fázi. Právě obrana vyhrává play off.

Bude to prima, doufám, že se toho dožiju. Těším se na nové prostředí a doufám, že se tam bude Kometě dařit. Podle mých informací už tam bude led se zámořskými rozměry, což podle mě mělo být dávno standardem v celé extralize, takže i na to se těším.

Takové hlasy zaznívaly, i když se Kometa stěhovala z Lužánek do Ronda. Lidi tehdy vzpomínali na starý zimák a v Rondu si zvykli. Určitě si zvyknou na novou arénu.

Určitě kvalitní výstroj, kterou mají. Od chráničů, přilby, plexiskla, v tomto směru je bezpochyby co závidět. Hokej je opravdu jiný sport. Tehdy byl takový techničtější, dnes je to o rychlosti a tvrdosti, někdy je problém si přihrát, což je ale v té rychlosti složité. Dnes jde samozřejmě pro všechny hokejisty o povolání, my byli takoví skrytí pseudoprofesionálové, takže přístup i podmínky byly na jiné úrovni. My měli jednu sprchu na celou kabinu. Ale že bych současným hráčům záviděl, to ne.

Byli jsme zaměstnáni ve fabrikách, měli jsme peníze i z hokeje, ale bylo to takové přilepšení podle toho, jak zápas dopadl. Později bylo za výhru třeba čtyři sta nebo šest set korun, ale na začátku to bylo daleko míň. Nestali se z nás milionáři, kteří by postavili baráky. To se povedlo klukům, kteří se dostali na zahraniční angažmá. Ale určitě nikomu nezávidím, byla zkrátka jiná doba, my se zas díky hokeji dostali na turnaje do ciziny, což by se nám jinak nepodařilo.

Vždycky mě to tak nějak bavilo. Nezapomenu na slova Oldy Skotala, který mě jednou vzal do tiskárny a řekl, kdo jednou čichne k tiskařské černi, propadne tomu na celý život. A to se taky stalo. Postupně jsem začal psát pro Brněnský večerník. Posílal jsem i texty do Svobodného slova a u profese jsem zůstal. Dodnes se zajímám o všechno, zdaleka nejen o hokej, je to takové postižení mým povoláním (úsměv).

Tak určitě titul. Vyhrát se dá každý rok, když všechno klapne. Letos má třeba Sparta výborný mančaft, ale Kometa s ní sehrála dobré zápasy v základní části. Extraliga je enormně vyrovnaná, ale musí se všechno sejít. Kéž by se to sešlo Kometě.