Hlavní obsah

Útočník Jan Kovář pojede na MS s titulem: Ale až s medailí z Rigy půjde o sezonu snů

Praha

Už počtvrté v kariéře zakončil 31letý útočník Jan Kovář klubovou sezonu jako šampion. Extraligový titul slavil už v roce 2013 s Plzní, potom vyhrál KHL s Magnitogorskem v letech 2014 i 2016 a letos se jako nejproduktivnější hokejista švýcarské ligy výrazně podepsal pod triumf Zugu. Po včerejším prvním tréninku s národním týmem věří, že se letos v Rize na sedmý pokus dočká konečně i úspěchu na MS.

Foto: Vlastimil Vacek, Právo

Jan Kovář během tréninku hokejové reprezentace.

Článek

Jaké byly ve Švýcarsku oslavy titulu?

Nepořádalo se nic velkého, ale malou uzavřenou party jsme si všichni užili. Ve srovnání s předchozími ligovými tituly byl největší rozdíl asi v tom, že do hlediště smělo jen padesát nejvěrnějších fanoušků. Takže prvotní emoce nebyly takové, jako jsem zažil před plnými halami v dresu Plzně či Magnitogorsku.

Cítil jste už během sezony, že je v mužstvu Zugu taková síla?

Očekávání byla velká a cíl jasný. Klub v letech 2017 a 2019 prohrál až finále, takže šlo o to letos udělat ten jeden krůček navíc. Všichni jsme usilovali, aby play off zkrácené kvůli termínové krizi jen na tři vítězné zápasy, mělo šťastný konec. Zejména z manažerů pak spadlo veliké napětí. Já osobně byl rád, že se mi takhle dařilo, i když po letní operaci kolena jsem se na nic světoborného necítil.

Jak to?

V prvních pěti ligových zápasech jsem měl s bídou jednu nahrávku, když jsem vyhrál buly a obránce vystřelil. Tehdy bych si vůbec neuměl představit, že mě čeká takhle báječná sezona. Pak mi tam ale spadlo pár gólů, rozjelo se to a začal jsem hrát hokej, jaký umím.

Věříte, že sezonu snů dokážete zakončit premiérovou medailí ze světového šampionátu?

Sezona je ještě otevřená, až výsledek ze šampionátu z ní může udělat snovou. O medaili mluvím před každým šampionátem, přece kvůli tomu na něj člověk jede, ale jak mi to letos v dresu Zugu dařilo a vyšlo nám to až ke korunovaci, bylo by skvělé si přivézt i z Rigy nějakou památku na krk. I když z NHL tentokrát dorazili do reprezentace spíš mladší kluci, tak svoji kvalitu mají a poskládáme dobrý tým, který se dokáže o medaili porvat.

Ve Švýcarsku jste dohrál teprve před týdnem a měl minimální prostor na odpočinek. Hlásí se o slovo únava?

Cítím se dobře, úspěch vždycky únavu trochu odplaví a nějak sílu v sobě ještě najdu. Kolikrát to bývá takhle lepší, že hráč nevypadne z herního rytmu. Těším se na mezistátní úroveň a doufám, že mi tohle starost dělat nebude. Naskočit bych měl ještě v Praze, do sobotního utkání evropské tour proti Rusům.

Počítáte s kapitánským céčkem na dres?

Na to bude ještě čas, své si k tomu řekne víc lidí v kabině. Kdo by ale o takovou roli nestál? Přijal bych ji s úctou, vždycky jsem obdivoval kluky jako Roberta Reichla nebo Davida Výborného, kteří dovedli národní tým k řadě úspěchů.

Co říkáte na nápad kouče Pešána dát vás při šampionátu zase dohromady s Dominikem Kubalíkem?

Určitě je to jedna z možností, protože jsme spolu hráli už v Plzni i potom v reprezentaci. Ještě jsme se s trenéry takhle detailně nebavili, ale asi se to spojení nabízí, a myslím, že ani jeden z nás by se mu nebránil.

Nejproduktivnější hráči švýcarské ligy z posledních dvou let zamířili shodně do Chicaga. Vedle Kubalíka to byl i Suter, takže byste si tam také řekl o angažmá?

Myslel jsem, že ho dostanu automaticky, ale Dominik říkal, že ne. Tak mi to tam bude asi muset zařídit.

Jak těžké bude ustát třítýdenní izolaci během šampionátu?

Takhle dlouho jsem v bublině nikdy nebyl, těžko soudit. Může dost záležet na tom, jak se nám bude v Rize dařit. Od toho se odvine i psychická pohoda. Dříve se člověk na šampionátu dvě hodiny sebral, zašel si na kafe a trošku si od lidí kolem odpočinul. To teď nepůjde.

Související témata: