Hlavní obsah

Vzpomínka na celý život, svěřuje se bronzový kouč. Osobní úspěch? Můžu se podívat do zrcadla

Získat dvě bronzové medaile za dva roky? Klobouk dolů, trenérovi Patriku Augustovi se to s českou dvacítkou povedlo. Znovu po dost trnité cestě, svěřence však nachystal bravurně, sestavil skvěle fungující partu. „Nebojíme se občas udělat bububu a kluci to berou. Vědí, že jsme féroví a děláme to pro náš úspěch,“ líčil zkušený 55letý kouč po vítězství 3:2 v nájezdech se Švédskem.

Michael Hrabal po vychytaných nájezdech: Tenhle bronz chutná líp než loniVideo: Sport.cz

Článek
Fotogalerie

Ottawa (od našeho zpravodaje) – Na poslední rozhovor v Kanadě přišel krátce po proslovech v kabině s bronzovou medailí na krku. A mluvil. Obsáhle, věcně. O bronzovém zápasu, hrdosti na tým, osobním úspěchu i progresu mládeže.

Jaké jste měl první dojmy po vítězných nájezdech?

Cítil jsem hlavně obrovskou úlevu a radost za hráče. Odmakali to. Kluci se dneska vydali a byli za to odměněni. Budou si to pamatovat, stejně jako my, do konce života. Vím, že je to „jen“ bronz. Ale tahle skupina si ho strašně moc zasloužila za to, jak tvrdě pracovala. Všichni drželi pohromadě, od lídrů až po kluky, co byli jen na hraně sestavy. To je vždycky strašně důležité. Podařilo se nám to dobře poskládat. Jsem rád, že jsme to s kluky mohli prožít.

Skalp Švédska se ovšem nerodil vůbec snadno.

Udělali jsme to hodně napínavé. Zápas proti velmi kvalitnímu soupeři nebyl vůbec jednoduchý. Zase se k nám v závěru přiklonilo štěstí, ale tomu musíte jít naproti.

První třetinu jste si zkomplikovali třemi zbytečnými fauly, pak už jste hráli čistě. Pomohl důraznější proslov?

Rozhodně. Přiznám se, že jsem v kabině hodně zvýšil hlas. Nebyla to jednoduchá slova, spíš dost tvrdá a hlasitá, protože se ve hře objevily věci, které bychom dělat neměli. Jsem rád, jak na to tým zareagoval. Pak už jsme nehráli ani jedno oslabení, což podle mě rozhodlo. Další vyloučení by soupeř takového kalibru určitě potrestal.

V rozstřelu jste mohli sedmkrát rozhodnout už dříve. Jak jste zvažoval, koho na nájezd od šesté do čtrnácté série pošlete?

To jich bylo tolik? S Albim (asistentem Robertem Reichlem) jsme se na sebe vždycky podívali a dopředu jsme si řekli nějaké jméno. Pak jsme si to pinkali, většinou jsme se shodli. Myslím, že jsme to měli a mohli ukončit o hodně dřív. Byly tam nájezdy, kdy jsme zasloužili branku. Bohužel nám to někde sjelo. Michael Hrabal byl výborný a klobouk dolů před Edou Šalém. V tuhle chvíli je to snad jediný hráč, který udělal tři medaile v řadě. Říkal jsem mu to před zápasem jako součást motivační řeči před celým mužstvem. On si to uhrál, když musel, tak dal gól. Smekám před ním, byl to lídr.

Foto: Sean Kilpatrick, ČTK/AP

Eduard Šalé rozhoduje nájezdy proti Švédsku v utkání o bronz na MS dvacítek.

Vyžádal si kapitán v rozhodujících chvílích nájezd sám?

Ne, ne, vybírali jsme to my. Hráči jenom čekali na to, kdy jim dáme povel. Musím uznat, že Šalinu v poslední sérii vybral Albi. Asi něco z Nagana a zlatých medailí má v genech. (usměje se) Děkuju mu za to, že stojí po mém boku. Prožili jsme dva výborné turnaje. Vyhrát to takhle v nájezdech… Asi nemůže být větší úleva.

Už jste zmiňoval skvělé výkony Michaela Hrabala. Jak moc oproti loňsku vyzrál?

Jeho výkony byly klíčem k tomu, že jsme mohli být takhle úspěšní. Přišel po roce obrovsky vyspělý, jako lepší brankář než loni. Fantasticky pracoval s mužstvem a kabinou. Jezdili jsme nájezdy v tréninku a on si řekl, že nedostane gól. A tak ho nedostal. Byl strašně soutěživý. Když vychytal nájezd, tak zaklepal hokejkou. Když ho kluci překonali, tak zase klepali oni. To bylo fantastické. Pohodu si přenesl do zápasů, i když to neměl jednoduché. V sobotu jsme prohráli, teď musel znovu chytat. I s tou myšlenkou, co bylo loni. Je velkým kamenem toho, že jsme uhráli bronz.

Jakub Štancl se stal nejlepším střelcem celého šampionátu, prosadil se i v zápase o třetí místo. Co říkáte na jeho výkony?

Top hráč, skvělý hokejista a výborný kluk. Střelu má od pánaboha, umí ji výborně umístit. Kuba je další hráč, který za rok udělal obrovský progres. Je hrozně hezké vidět, jak se kluci mění a stávají se z nich lídři. Nechci říkat hvězdy, protože lídr je víc než hvězda. Dokážou mančaft táhnout, proto si jich tak ceníme.

Foto: Jan Beneš/Český hokej

Trenér Patrik Augusta znovu dovedl českou dvacítku k bronzu.

Čeho si na týmu nejvíc ceníte?

Od začátku jsem říkal, že mužstvo bylo ještě víc soudržné než loni. Jak se prezentovalo v kabině před zápasy, jak si jeden druhému přáli. To bylo fantastické. Uhráli tady sakra těžké zápasy. Vím, že se to snižuje. Když se vyhraje, tak se v Česku říká, že Kanada byla nejslabší. Ale my jsme ji museli porazit před 18 tisíci diváky. Kdyby to bylo naopak, tak se asi mluví jinak. Amerika byla skvělá, hráli jsme s ní do stavu 1:2 vyrovnaný zápas. Dneska jsme proti kvalitnímu švédskému týmu podali obětavý výkon na hranici možností. Hráči za tím jdou tím, že drží pohromadě. Myslím, že od nás mají daný řád. Nebojíme se občas udělat bububu a kluci to berou. Vědí, že jsme féroví a děláme to pro náš úspěch.

Dokázali jste hrát vyrovnané zápasy i porážet týmy s většími hvězdami. Cítíte, že bylo zásadní pozvednout charakter mužstva nad individuality?

Nepotřebujete v týmu šest hvězdiček, které samozřejmě můžou být lepšími hokejisty. Takové zápasy vám rozhodnou jeden dva lídři. Všechno si musí sednout a klapat. Vybíráme hráče tak, aby nám pasovali do rolí a měli charakter. To se nám teď dva roky po sobě podařilo. Za kluky jsem strašně rád. A celkově za realizační tým, který tráví měsíc bez rodiny, někteří mají malé děti. Obrovsky si cením toho, že se mnou do toho šli.

Foto: Sean Kilpatrick, ČTK/AP

Eduard Šalé slaví rozhodující nájezd s Jakubem Štanclem.

A co tento úspěch znamená pro vás osobně?

Není to žádné zadostiučinění. Jsem zvyklý pracovat pro tým, kde jsem. Atmosféra ve všech reprezentacích je teď fantastická. Můžu pracovat s Radimem Rulíkem nebo Davidem Čermákem, na svazu se poskládala silná skupina trenérů. Není to o mně. Jsem šťastný za hráče, jim to může pomoct do kariér. Odevzdám jim jen svou práci. Pak se můžu každý večer podívat do zrcadla s tím, že jsem udělal všechno možné, aby byli lepší. A aby byl český hokej úspěšný. To je všechno, co můžete ovlivnit. Neovlivníte štěstí, špatné odrazy. Přijdou i porážky. Ale myslím, že budu stejný po bronzu, i kdybychom prohráli. Mám nějaké životní nastavení, které mi vštípili rodiče, a svou cestu. Držím se toho.

Může se nyní Česko znovu řadit k absolutní hokejové špičce?

Tohle teď vykřikovat nechci. Ano, jsme schopní s ní hrát, teď jsme zvládli dva výborné turnaje. Buďme na to hrdí a neplivejme si na práci. Hráči podali maximum možného a jestli je někdo dovednostně lepší, tak ve finále zápasy vyhraje charakter a srdce. Máme stejně šikovné hráče. Možná nejsou tak vysoko draftovaní, ale já jsem na ně obrovsky hrdý. Ukazuje to nastolený směr a cestu. Obrovský respekt patří trenérům v klubech, kteří je připravují. My se to jen snažíme dát dohromady, aby to ladilo. Existuje spousta lidí, kteří se nějak podílejí na jejich kariérách. Každý z nich má malou zásluhu na tom, co se nám podařilo.

Proč se na podobné úspěchy čekalo tolik let?

Myslím, že teď máme mnohem vyšší sebevědomí. Hráči mají ve svých klubech důležité role. Ve výběru jsme měli pět kluků z extraligy, kteří rozhodně ve svých týmech nepaběrkovali. Pasují do klíčových rolí a svou práci odvádí velice dobře. Je vidět, že hrají s chlapy. Máme hráče s klíčovými rolemi v kanadské juniorce, někteří už hrají na farmě. Kluci mají výborná místa, my máme z čeho vybírat.

Konec s náročnými hokejovými otázkami, snadnější dotaz na závěr. Jak budete slavit?

Těším se, až dojedeme na hotel. Posedíme s hráči, pokecáme, některým popřejeme, ať se jim daří. Rozloučíme se, čeká nás dlouhá cesta domů. Spíš než na oslavy se těším na odpočinek. Zbytek nechám těm mladším.