Šmíd se v roli trenéra našel: Úžasná zkušenost, ale takhle nervózní jsem dlouho nebyl

Ottawa (od našeho zpravodaje) - Nad každou otázkou se zamyslí a mluví jako otevřená kniha. Na Ladislavu Šmídovi je znát, že hokej žere celý život. Po konci hráčské kariéry, kdy prožil nepříjemné období temna, našel své poslání. Na první pohled je znát, že ho práce u dvacítky nadchla. Navíc když Češi na šampionátu v Kanadě zatím válí.

Rozhodně je to lepší, než kdybychom prohrávali. Ale pořád máme na čem makat. Hlavně v obranném pásmu máme mezírky. Vidím však, že se zápas od zápasu zlepšujeme, což je zásadní. Proti Slovensku to byl nejlepší týmový výkon. Kluci hrají sebevědomě, ale zároveň zůstávají pokorní, což se mi líbí.

Za šanci jsem ohromně rád. Dvakrát jsem neváhal, nabídku jsem přijal takřka hned. Moc si to užívám. Záleží mi na tom, aby kluci byli úspěšní, protože tomu dávají všechno. Ale přiznám, že takhle nervózní před zápasy jsem už dlouho nebyl. Naposled asi jako hráč. Teď je navíc o dost horší, že dění na ledě nemůžu ovlivnit. Jasně, tenhle tým jsme si vybrali a klukům věřím, ale přece jenom je to na střídačce trochu bezmoc, což moc nemám rád. Na tohle si ještě musím zvyknout.

Je to úplně nová zkušenost, některé věci se učím pořád. Hlavně kreslit na tabuli, v tom mě Patrik Augusta vyučuje skoro každý den. (směje se) Stále poznávám, jak probíhá příprava na jednotlivé zápasy, skládání tréninku i komunikace s hráči. Je to hodně obohacující. Trenérské řemeslo je náročné a já jsem na začátku kariéry. Super, že můžu koukat pod ruce těm nejlepším.

Je skvělá. Aušus je podle mě jeden z nejlepších hlavních trenérů, pod kterým jsem kdy hrál. On i Albi mají všechno do detailu propracované a promyšlené, to nedělají úplně všichni kouči. Je pocta stát po jejich boku. Mám kolem sebe rád pracovité trenéry, kteří nic nepodcení. A to tenhle realizační tým splňuje. Mají se mnou trpělivost. Aspoň teda doufám. Když vidí nějakou mezeru, snaží se mi pomoct. Ale už jsme si na sebe navzájem zvykli a víme, jak pracujeme.

Snažím se jim prostě pomoct, jak nejvíc umím. A věřím, že jim mám co předat. Trenérsky, ale i vlastní zkušeností, kterou jsem zažil na dvacítkách i v dalším průběhu kariéry. V hokeji se pohybuju celý život, můj táta taky. Navíc taky koučoval, takže mi taky dává cenné rady.

Hlavně na komunikaci. Když jsem začínal, trenéři ze staré školy moc nebyli zvyklí s hráči mluvit. A vím, že jsem se v tom necítil moc komfortně. Tady jsem naopak nastavil věci tak, že když kluci cokoliv potřebují, můžou za mnou hned přijít. Našel jsem si k nim cestu.

Přesně tak. Byl jsem s nimi celou sezonu v kontaktu a už tuším, jak se chovají a jaké mají návyky. Kluci si mě navíc ještě pamatují hrát. Pomáhá mi to. Snažím se být kamarádský, všem bekům jsem taky hned nabídl tykání, někteří útočníci mi ještě vykají. Ale samozřejmě se nesmí překročit určitá hrana, pořád musí respektovat, že jsem trenér.

Pokouším se vžít do jejich role. Z trenérů jsem byl vždycky nervózní, což mě hlodalo v hlavě. Bál jsem se na ledě udělat chybu, protože by pak od kouče přišel ceres. Chyby se stávají. Samozřejmě když se opakují, umím taky zvýšit hlas a být nepříjemný. Ale na prvním místě se vždycky pokouším pomoct, ukázat obráncům na videu, co můžou zlepšit, aby jejich hra měla hlavu a patu.

Přesně tak, správná komunikace je zásadní. Nesmí narušit psychické nastavení. Obzvlášť na tak krátkém turnaji. Chyby se stávají a já musím být ten, který na to zvládne zareagovat a klukům dokáže pomoct, aby zůstali v pohodě, a já neztratil jejich důvěru.

Tuhle myšlenku musím trochu rozvinout. Jasně, chceme kreativní beky, s tím problém nemám. Ale je potřeba si hru rozdělit na jednotlivé části. V obranném a středním pásmu je nutné stoprocentně dodržovat systém. I nejvíc ofenzivní bek si prostře musí splnit svou práci dozadu, nepředržovat puky a nezpůsobovat komplikace. Od modré čáry už obránci mají mnohem větší prostor ke kreativitě a mohou se zapojovat do kombinací. Tohle se jim snažím tlouct do hlavy.

Rád hraje v útočném pásmu, toho už si asi všimli úplně všichni. Je vidět, že má sebevědomí a baví ho to. Ofenzivní hru od svých svěřenců očekávám, ale někdy je to na můj vkus až moc a vstávají mi z toho vlasy. Musíme Galviho někdy trochu brzdit a držet mezi mantinely, aby nehrál na úkor našeho systému. Ten je pro nás naprosto zásadní.

Jo, společně s Adamem Jechem asi měsíc. Je to super kluk, hraje výborný hokej i tady na mistrovství.

To se nedá nic dělat. Teď jsme draftovali mladého Mathease Hejdu, syna Jana Hejdy. Je to teda Američan, ale mluví česky. Jsem rád, že tam mám aspoň Holase s Ádou. Skvělí kluci.

Určitě dvacítka. Je to hokej na vyšší úrovni, navíc v české kabině, ke které patří typické srandičky. Nechci snižovat Kanaďany, ale prostě si s Čechy sedím víc. Úžasná zkušenost.

Až moje děti ještě trochu vyrostou a budu na to mít víc času, chtěl bych se do toho ponořit ještě víc a posunout se. Tahle práce mě fakt naplňuje.