Článek
Co se s mužstvem na Vánoce stalo?
Během večírku na Štědrý den jsme poprvé poznali vnitřní chemii. Celý ho připravili kluci jako týmovou show a my koukali vážně jako blázni. Nechci vyzrazovat víc, ale s dalšími trenéry jsme se smáli od začátku do konce, normálně nám tekly slzy. Jak to kluci dokázali připravit... Nic přehnaného nebo hloupého, bylo to vhodné a vtipné.
Říkal jste si, že týmovou pohodu dokážete přenést i na led?
Měli to naprosto skvěle nachystané, odhalili nám naplno velkou vnitřní sílu týmu. V tu chvíli jsem začal věřit, že právě tohle mužstvo by se mohlo semknout a něco udělat. Tam jsem si řekl, že by nám to mohlo fungovat i na ledě.
Vnímal jste dobré nastavení týmu i v kabině?
Víte, já do kabiny skoro nechodím. Nikde, ani v klubu. Beru to jako místo čistě pro hráče, jejich prostor. Dělali jsme ale s hráči mítinky. Tam jsem viděl zájem, že všichni poslouchali. A že chtěli pracovat, protože fakt všechno přenášeli na led, co jsme jim říkali.
Najdete nějakou paralelu letošní dvacítky s tou, u níž jste byl v roce 2000 v roli asistenta Jaroslava Holíka a která došla až ke zlatu?
Právě ta týmová chemie tam byla velmi podobná. Sám jsem si na ni vzpomněl, když jsme turnajem procházeli. Tohle je absolutně nutná věc, pokud chcete být úspěšní. Z pohledu trenéra jde ale o těžko ovlivnitelnou proměnnou. Je to věc, kterou nevykřičíte, nevydupete. Hráči k sobě musí pasovat, všechno musí postupně do sebe zapadnout. Tady se to povedlo skvěle. Kluci drželi při sobě a zasluhují absolutorium, jak byli mentálně připraveni.
Mohl jste těžit i z toho, že šestnáct hráčů letošní dvacítky mělo zkušenost už ze srpnového odloženého šampionátu?
Nakonec se to ukázalo jako výhoda. Bál jsem se, aby kluci právě pod dojmem té zkušenosti nebyli uspokojení a hlavami nelítali někde v oblacích. To se ale nestalo. Drželi jsme je pořád při zemi, oni byli pokorní a chtěli pracovat. Mám nějakou filozofii, jíž věřím a kterou jsem si za roky u hokeje vybudoval. Stejně na tom byli i kolegové trenéři, což bylo strašně důležité. Neměli jsme žádný názorový rozpor a snažili se na hráče společně působit a oni to přijali perfektně.
Část hokejové dvacítky je doma. Smutek po finálové prohře přetrvává, ale už ho střídá hrdost!Video: Sport.cz
Cítíte, jak obrovský kus hokejové cesty hráči za půl roku pod vaším vedením ušli?
První mojí reakcí, když jsem v létě přebral dvacítku, bylo dost velké vyděšení. Říkal jsem si, co s tím budeme dělat. Všechno je to ale jen o práci. Nechci ze sebe dělat chytráka a mluvit o tom, co a jak se změnilo za těch několik měsíců a jak měli hráči chuť se zlepšovat. To je otázka spíše na ně, ale řeknu to lakonicky, chtěli pilovat hokejové dovednosti v maximální rychlosti. A nastal neskutečný progres.
Měl jste o mužstvo během šampionátu vůbec strach?
Strach vyloženě ne, ale určité napětí a největší nápor na nervy přineslo asi semifinále se Švédy, kteří byli hodně silní na puku i v soubojích, nebezpeční individuálně. Prodloužení bylo vážně vabank a můžeme děkovat Tomáši Suchánkovi za to, kolik šancí soupeře tam pochytal a pak že přišla rozhodující gólová akce Jirky Kulicha.
Jiří Kulich po vstřelení postupového gólu do finále MS.
Tohle pro vás byl nejsilnější hokejový moment z turnaje?
Pro mě je těch hodně silných momentů několik. Hned tím prvním byla úvodní výhra nad Kanadou, která mužstvo neskutečně nastartovala. Z paměti mi nikdy nevymizí ani to, jak jsme překlopili semifinále se Švédy a veliký dojem zůstal i ze třetí třetiny finále, kdy jsme se až neskutečně vrátili do zápasu. Najednou to viselo na vlásku a mohli jsme ještě utrhnout zlato pro sebe.
Jak moc vás osobně bolel vítězný gól Kanady v prodloužení finálové bitvy?
Bral jsem to sportovně. Věděl jsem, že vyhrát prostě může jen jeden. Udělali jsme maximum, víc nešlo. Kanada měla v ten moment asi větší sílu a rozhodl Guenther, tedy hráč, který už nastupuje pravidelně v NHL. My takového nemáme. Kdybychom měli větší kliku, mohlo se to přiklonit k nám, hlavně v závěru základní hrací doby, kde to bylo o centimetrech.
V neděli už budete zase stát na střídačce extraligových Pardubic. Jaká je ale vaše budoucnost u reprezentace do 20 let?
Uvidíme, na to je ještě brzy. Necháme si pár dní, pak se s kolegy spojíme a pobavíme se, co dál.
