Rulík před juniorským šampionátem: Musíme kluky držet při zemi a vyždímat z nich to nejlepší

V čem tedy výhoda a v čem nevýhoda?

Pamatuji si rok 2000, jak jsme jeli s Jardou Holíkem na mistrovství světa do Švédska a v prvním zápase jsme měli Slováky, za které hrál třeba Gáborík. Rok předtím byli na šampionátu třetí a teď měli deset kluků, kteří tam byli, takže si mysleli, že mají na ještě lepší umístění. Nakonec se jen tak tak zachránili, protože hlavami byli v oblacích. Později to potkalo i Finy. Je to prostě mladá kategorie, kde hlava hraje obrovskou roli. My jako trenéři uděláme maximum, abychom je drželi při zemi a vyždímali z nich to nejlepší.

Hrozí to i u českého týmu?

Na poslední turnaji v Porubě jsem u kluků, kteří byli na mistrovství, viděl, že už to není takové... Zkušenosti v této kategorii nehrají takovou roli. Je to o obětavosti, jestli skočí po hlavě do střely, nebo ne. Jestli udělají krok navíc. Drobnosti rozhodují a nejdůležitější je, jak to mají nastavené v hlavě. Pokud si budou myslet, že něco půjde, aniž by tomu šli naproti, aniž by šli nadoraz, tak ta konkurence je dnes tak obrovská, že pak mužstvo může prohrát s kýmkoliv. V tom roce 2000 to tak srovnané nebylo, týmy Německa, Lotyšska či Rakouska neměly sílu jako nyní.

Už v srpnu jste říkal, že dokud nebudete mít v týmu 80 procent hráčů, kteří působí na farmách NHL či v jinde v dospělém hokeji, tak se nedá o medaili mluvit. Ale i teď hraje tuzemskou extraligu pravidelně pětice hráčů. Proč?

My tu kvalitu máme v zámoří. Spousta kluků by tu ligu hrála, ale dala přednost zámořské juniorce, což je diametrálně odlišná situace oproti Švédsku či Finsku, kteří tu kvalitu mají doma. Tam volí jinou cestu. V zámořských juniorkách se hrají kvalitní zápasy, ale do budoucna musíme posouvat počet osmnácti, devatenáctiletých hráčů v extralize. Je to však věc, kterou neovlivním.

Pořád ti hráči nevěří českému systému výchovy?

Pokud by se ti hráči dokázali dostat na úroveň, aby měli pravidelně ice time 18 až 20 minut, pak by byla šance, aby zůstali. Ale oni tomu nevěří, tak jdou pryč. Spíš je to otázka na agenty, protože já je tam neposílám a nejspíš oni vědí, jaké jsou hlavní důvody odchodů. Nevěří, že by si u nás vydobyli takovou pozici a tím, že tam budou hrát víc, si myslí, že mají větší šanci uspět.

Jste i ligový trenér. Můžete říct 16letému klukovi, že ho sledujete a za dva roky vyzkoušíte?

Dám příklad Jirky Kulicha, který odešel z Varů, protože podepsal smlouvu z NHL (nyní hraje na farmě a posílí stejně jako David Jiříček juniorskou reprezentaci na mistrovství světa). Kdyby tady takové typy byly, určitě je trenéři postaví a prostor dostanou. Spíš jde o to ty hráče vychovat a snažit se jich mít co nejvíc.

V srpnu jste skončili na šampionátu čtvrtí, je teď šance na medaile?

Nebudu dělat žádné prohlášení, minule jsem udělal a hráči měli trochu pocit, že jim nevěřím (Rulík řekl: Článek o medaili mě vyděsil. O ní se teď bavit nemůžeme). Ani to nedokážu odhadnout. V srpnu byl turnaj v nerozehrané části roku, nyní naopak. Kdybychom v týmu měli patnáct draftovaných hráčů z 1. kola, tak bych si možná odvážil říct nějakou prognózu.

Na čas opouštíte Pardubice, jak z Kanady budete sledovat extraligové dění?

Jsme tam tři kvalitní trenéři, tudíž věřím, že to kluci (Richard Král a Marek Zadina) převezmou. Pracovali jsme ve třech, teď budou dva a aspoň si ode mě hráči trochu odpočinou. Zápasy zvládnu sledovat, ale vymezím si na Pardubice jen nějaký čas, protože nemohu být hlavou na dvou místech. Když něco bude potřeba, budu trenérům k dispozici, abychom to prodiskutovali. Samozřejmě člověk nevydechne, není prostor na odpočinek, ale s tím jsem do toho šel.

Předbíhám, ale zůstane v této dvojroli dál?

Uvidíme, co všechno se stane, ale ta varianta může nastat.

Ptám se i proto, že prezident svazu Alois Hadamczik o vás mluví s respektem a říkal, že chce mít u dvacítky kouče z extraligy.

To beru pozitivně.